K čemu jsou takoví lidé na světě?

31. ledna 2017 v 15:51 | Zegr
Bohužel jsem tu básničku v učebnici mých dětí buď minul anebo se ještě učily z nějaké ještě méně zkontrolované. O jaké básničce mluvím?

K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály na toho,
kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku."

Drsný, co?


Rozmázl to na Lícokníze nějaký režisér Klusák - nejprve jsem pochyboval, zda vůbec něco natočil, a světe div se, natočil - např. dokument Vše pro dobro světa a Nošovic, plus nějaké dokumenty - vesměs za naše peníze pro ČT - a taky 4 pořady kuchaře Pohlreicha...

Jestli vám ještě pořád není jasné, co na tom rozmázl, tak jste na tom zhruba tak, jako jsem byl já, než jsem si přečetl pojednání, myslím na aktuálně nebo to byly parlamentnílisty? No to je jedno, kecy sem kecy tam…

Básnička je v učebnici pro 2. třídy, napsal ji známý básník Jiří Žáček a uvozuje ji věta "Ze všech lidí mám nejradši maminku." A teď se prosím vraťte a tu básničku si ještě jednou přečtěte. Tááááák. A je to jasné?

Na první pohled je přece průzračně zřejmé, že text pracuje s genderovými stereotypy. Ženy jednoznačně a striktně a nesmlouvavě a hrubě staví do role, kdy jejich hlavním posláním je postarat se o děti.

Ježišmarjájosefkurvadráthimlhergotdonrvetrkrucajselement…

Dle mého nedůležitého názoru je pro žáka druhé třídy jeho matka zpravidla tím nejdůležitějším člověkem na světě a je mu úplně u prdele, jestli nějaká básnička v učebnici staví holky do genderově nerovné situace či stereotypu. Osmiletý člověk je rád, že se naučil psát a číst a umí trochu počítat a škola ho stejně v podstatě vůbec nebaví, protože ho zdržuje od ajfónu či tabletu.

Jen my dospělí mudrujeme a mudrujeme… no třeba ta odbornice (tedy neptejte se mně na co), jak krásně odpověděla (a neptejte se mně, co vlastně chtěla říct) - básničku jednoznačně neodsuzuje, ale: "Pokud by čítanka byla nějakým způsobem pestrá a jiná báseň ukazovala příklad ne třeba úplně opačný, ale ukazovala realitu z jiného úhlu pohledu, tak by tam pravděpodobně mohla být. Ale obecně bych tam raději viděla nějakou jinou. Většinou to nestojí samo o sobě. Je to příklad reality a ta realita je dotvářena dalšími věcmi a ty vypadají podobně. Kdyby ty věci vypadaly různorodě, tak to je jiná situace. Je to hodně kontextuální věc." He?

Jo, kdyby měli nějakou závadnou básničku třeba šesťáci a ještě se ji museli učit nazpaměť, tak to bych chápal, tedy pokud bych vypil tak čtyři 14o Hoppy Dog Bloodhuntery, ale takhle za střízliva se ptám:

"K čemu jsou takoví lidé na světě?"

P.S. mám tu do učebnic nějaké tipy na básničky od J. Žáčka a určitě jsou vhodnější, ne že ne.


Díky
Panebože, který nejsi, díky
za hulváty, blby, podvodníky,
za podrazy, které mi krev zpění,
za všeliká nedorozumění,
za to, žes mi dával za vzor lháře,
za nedoručené honoráře,
za kopance, nastavené nohy,
za falešné hrdiny a bohy,
za lákavé, ale bludné cesty,
za rakovinu a jiné tresty,
za zklamání, kocoviny, depky,
které vytěsňují radost z lebky,
díky za hrůzy, jež byly, jsou a budou -
bez nich bych už dávno zašel nudou.
Když jsem byl delfínek
Když jsem byl delfínek v matčině děloze,
ještě jsem netušil, že přijdou eroze,
hlubinné eroze, intimní deprese,
globální exploze, veřejné represe,
fyzické agrese, banální emoce,
psychické regrese, fatální nemoce,
partnerské averze, letální redukce,
morální diverze, totální destrukce.
Když jsem byl delfínek v matčině děloze,
snil jsem, že vyletím vysoko k obloze,
s mláděcím nadšením, s dušičkou nevinnou
svobodně zakroužím nad rajskou krajinou
a že se celý čas budu jen radovat
na Zemi bez blbů, bez grázlů, bez hovad.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.