Jak jsem hrál discgolf

15. září 2015 v 14:33 | insider |  Pohybové postřehy
Už jsem tu dlouho nic nenapsal, nějak jsem to svoje internetové místečko tady zanedbával přes prázdniny, ne že ne… Jen doufám, že jste na mně nezanevřeli, když jsem se tu už dlouho neobjevil.

Ne že by se nic nedělo, naopak, je toho spousta, co by se dalo komentovat, ale nějak na mně padla letní únava…
Ale nebojte se, to se spraví, protože uprchlíci stále prchají… policie stále stíhá… Zeman stále míří do Číny … a Baníček pořád prohrává… Jen to vedro už trochu polevilo, ale i o tom by se dalo psát, třeba dojde i na klima, kdoví?

Ale abych nezačal tak zostra, pochlubím se, jak dopadl můj první kontakt s discgolfem.



Tedy pochlubím - nepochlubím, spíš ztrapním, ale to se koneckonců od začátečníka dalo čekat.
Osobně věřím na začátečnické štěstí, však to znáte, jdete si zahrát bowling s nějakým zelenáčem (nejlépe holkou) a ona to hází, jak ji napadne a padá jí to, občas sice i do koryta, ale vy nad tím dumáte a nejde vám to a nejde… a pak je konec a vy vypadáte jako moula.
Pokud jste zatím diskem netrefení a discgolfem nepolíbení, tak se buď spokojte s mým zjednodušeným vysvětlením anebo koukněte na webové stránky zde. A teď to moje vysvětlení - dostanete plastový disk (podobný tomu na frisbee) a házíte jím do koše - viz obrázek.
















Kdo obejde všechny koše na méně hodů, vyhrává, to je úplně stejné jako při golfu či minigolfu.

Jelikož je v Kopřivnici nové discgolfové hřiště u letního koupaliště a protože je tam i multikeš, tak jsme se tam vypravili s celou rodinkou.

Tady je plánek hřiště v Kopru - jen tak pro zajímavost:


Říkal jsem si, to nebude nic těžkého, hodíš diskem a ono to poletí. Hovno hovno zlatá rybko. Vystřízlivění přišlo brzy. Ano, hned na jamce č. 1. První hod ještě jakž takž, ale druhý místo rovně hódně hódně doprava. Tak doprava že až za plot koupaliště. Malou útěchou by mi mohlo být, že jsem nebyl ani první a asi ani poslední, protože v plotě už byla malá díra pro antidiscgolfisty mého ražení.

Trápení pokračovalo i na koši č. 2, č. 3, č. 4, pak na čísle 5 to bylo o to lepší, že jsem házel před přilehlou ubytovnou, takže pokud mně někdo pozoroval za záclonami, tak se musel určitě hodně bavit. Koš č. 6 a ani koš č. 7 nevybočily ze zavedeného kurzu. Až na jamce č. 8 se mi konečně povedl slušný první hod, kdy disk přeletěl malou terénní roklinu a zastavil se těsně pod hřebenem, což bylo slibné. Nicméně přehodit hřeben směrem na koš se mi stejně nepovedlo, čili abych to shrnul, srandu ze mě měly nejen děcka, ale i veverky. Až na jamce č. 9 jsem se dostal na slušnou jednu ránu nad par čili na 4. Dohromady jsem to naházel za 59. Hrůůůůůůza. Par hřiště je 27. Mí soupeři naházeli 50 resp. 55, ale je třeba si uvědomit, že jsou obě na prvním stupni ZŠ, tak si dokážete představit, jaká pohroma to moje házení asi bylo, že?

Následnou část procházky pro vyzvednutí keše jsem strávil házením disků po lese a občas jsem i trefil nějaký ten strom, směr ale opravdu jen výjimečně.

No zdá se, že tenhle sport asi pro mě nebude, stejně jako šachy, vodní pólo či kriket...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.