Sire Terry, děkuji

8. dubna 2015 v 14:42 | insider |  Persony
Když dával Stvořitel svět dohromady, měl spoustu skvělých nápadů, ale rozhodně k nim nepatřil záměr, aby byl svět srozumitelný. (Mort, Talpress, 1994)

Dneska to nebude kdovíjaká legrace (tedy ne že by někdy byla) a ani to nebude kdovíjaká extra čerstvá zpráva, mám zpoždění oproti ostatním zpravodajským serverům jen proto, že se mi do psaní tohohle článku nechtělo. Tedy ne že by mně psaní do Insidera nebavilo, ale psát o smrti Sira Terryho Pratchetta se mi fakt nechtělo. Jenže je to jeden z několika spisovatelů, kterýchžto knihy opravdu rád čtu, tak je jasné, že něco bych k němu napsat měl.

Mimochodem nechci se chlubit, ale knihy ze zeměplošské série mám skoro všechny, a to jich je osmatřicet, pokud Wikipedie nelže.


Sir Terry Pratchett byl spisovatel, a to prosím pěkně britský spisovatel, autor příběhů o Zeměploše (chtěl jsem původně napsat, že je stvořitelem Zeměplochy, ale pak jsem si s optimismem sobě vlastním řekl, že co kdyby náhodou ta Zeměplocha ve vesmíru opravdu někde existovala, a pak by to vypadalo, že Sir Terry je bůh - i když jako spisovatel Sir Terry bohem byl a je, ne že ne).

Budu předpokládat, že jste o Zeměploše ještě neslyšeli, takže vězte, že je to svět na zádech čtyř slonů, kteří zase stojí na krunýři gigantické želvy A'Tuin plující vesmírem. Pratchett původně nejspíš zamýšlel psát Zeměplochu jako parodii na fantasy, ale řekl bych, že jak mu to celé tak nějak kynulo pod rukama, tak se v jeho dalších knihách objevují i řekněme obvyklé lidské problémy, knihy mívají jakýsi vnitřní morální vzkaz čtenáři, čili se nesnaží jen pobavit, ale i cosi v nich probudit.

Celý cyklus lze v podstatě rozdělit na několik "sérií", přičemž ale postavy z jedné se mohou mihnout řekněme v epizodní roli v sérii jiné, (což není na škodu) a knihy můžete klidně číst na přeskáčku bez toho, aniž by vám něco chybělo nebo jste něco nepochopili.

První sérií jsou knihy o nedostudovaném mágovi Mrakoplašovi, (a jeho kolezích z Neviditelné univerzity - což je vysoká škola mágů), o tom Mrakoplašovi, který proslul schopností přežít vše, do čeho se (většinou ne vlastní vinou) dostane.

Jinou sérií jsou knihy o čarodějkách - o Bábi Zlopočasné, (ale i o Stařence Oggové či Magrátě Česnekové... a kocourovi Silverovi - o němž zlí jazykové tvrdí, že jediné, co by mu mohlo ublížit, by byl přímý zásah většího meteoritu). Bábi ukazuje, jak je důležité používat "hlavologii", což je umění pochopit, jak lidé myslí a využívat toho. Samozřejmě, že i Bábi dovede kouzlit - nezapomínejme, že pořád je to fantasy, ale tato série je prostě jiná. Protože magie mágů a čarodějek je prostě taky jiná… Příběhy o mladé dívce Toničce Bolavé, spřátelené se zvláštními tvory známými jako Nac Mac Fíglové (jejich skotsky znějící jméno není náhodné, Fíglové nejraději slopají a perou se), se přibližují se knihám o čarodějkách, které se v knihách také objevují.

A zase jiný "žánr" - totiž jakoby fantasy detektivka - je série knih s Městskou hlídkou, což je ankh-morporská obdoba policie, jejiž velitelem je Samuel Elánius a mezi její strážníky patří např. dvoumetrový "trpaslík" Karotka Rudykopalsson, vlkodlačice Angua, člověk Fred Tračník, troll Navážka nebo "Noby" Nóblhóch (rasa neznámá).

Odbočka pro vysvětlení, co je to "ankh-morporská". Ankh-morpork je městský stát, vedený osvíceným tyranem (Patricijem) Vetinarim (což je jedna z dalších důležitých postav, především v novějších knihách, ale k tomu se dostaneme). Slavný Ankh-Morpork, nejznečištěnější, nejzkorumpovanější, ale také nejzajímavější a nejzábavnější město na Zeměploše. Říká se, že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku, pravdou ovšem je, že vedou z Ankh-Morporku, jenže lidé po nich občas kráčí špatným směrem. Údajně Sira Terryho inspirovala mj. i Praha, vedle New Yorku, Londýna, Tallinu, Seattlu…

A opět skok někam jinam - knihy o Smrťovi (to je ten kostlivec na obrázcích). Abyste věděli, Smrť je antropomorfní personifikace, mluví jenom VELKÝMI PÍSMENY, a který je věčným (a vděčným) studentem lidského chování. A dává vždy přednost NA SHLEDANOU před SBOHEM. Každopádně je jednou z nejoblíbenějších ze všech postav (i moje), kterými Sir Terry Zeměplochu zalidnil. Ehm, vlastně zatrpasličil, zaskřetil, zatrolil, zagolemil,… do háje. Kniha Sekáč je přímo o něm, a dovolím si říct, že Smrť je asi nejzábavnější personifikace smrti v literatuře. Není na vše sám, později se k němu přidá i Krysí Smrť a vnučka Zuzana (neptejte se mně, jak může mít kostlivec vnučku, to je na dlouhý příběh). Mimochodem Smrťův kůň je živý (s koněm kostlivcovitého typu bylo příliš mnoho starostí, ztrácel kosti a byl nepohodlný na sezení) a jmenuje se Truhlík.
A když jsem byl u toho zaplňování Zeměplochy různými tvory, neměl bych zapomínat na Zavazadlo (to je ta krabice ve druhém stripu - mimochodem podle mě vypadá úplně jinak, ale to je vedlejší) - Zavazadlo se stovkou nožiček, vyrobené ze dřeva myslícího hruškovníku (vysvětlování co je to myslící hruškovník necháme na jindy) - Zavazadlo, které naprosto věrně, nezadržitelně následuje svého pána (nebo toho, koho si za pána vyvolí), ať už je pán na kterémkoli místě v kterémkoli čase, a které svého pána vždy brání a vždy vybaví vyžehleným prádlem.

S postupem času Pratchett ve svých příbězích trochu zvážněl, což je vidět především na novější sérii knih o průmyslové revoluci - konečně totiž dorazil pokrok a průmyslová revoluce i na Zeměplochu, pokrok vedený především bývalým zločincem Vlahošem von Rosretem, který je proti své vůli (a podle vůle Patricije Vetinariho) polepšen a postupně v Ankh-Morporku zastává důležité funkce v životě města jako poštmistra či vedoucího banky a mincovny.

No a nakonec ty příběhy, které stojí tak nějak mimo - například Pravda (o zavedení tištěného a pravdivého tisku v A-M a o pokusu o palácový převrat), Malí bohové (úžasná kritika náboženského fanatismu - ještě že muslimové Pratchetta nečtou) nebo třeba Pyramidy (kritika neústupného lpění na nesmyslných tradicích v omezených myslích).

Pratchett se věnuje rockové hudbě (aneb hudbě s kamením v Těžkém melodičnu), filmu (Pohyblivé obrázky), má protiválečný román (Podivný regiment), potírá rasismus (Šňup) anebo se opírá do nekončící (a slepé) nenávisti mezi národy - v tomto případě trpaslíky a troly (Buch!)… Ale nezapomíná i na Otce prasátek, což je zeměplošský ekvivalent Santa Clause, kterého se ve stejnojmenné knize pokusí eliminovat auditoři, protože nezapadá do jejich pohledu na vesmír (nepřipomínám vám to něco lidského?). A oblíbené britské téma - fotbal (v tomto případě hra podobná fotbalu) a fanoušci (v tomto případě velmi podobní fotbalovým fanouškům) - se objevují v knize Nevídaní akademikové…

A takhle bych se mohl rozepisovat do nekonečna, raději vám doporučím si knihy Sira Pratchetta přečíst, nejlépe v češtině, protože překlad Jana Kantůrka je naprosto geniální (a je úplně jedno, že někteří hnidopichové vyčítají nepřesnosti v překladu…). Připravte se na to, že se budete nahlas pochechtávat, což může, pokud budete číst na veřejnosti, budit zájem okolí. Připravte se na to, že i když se budete snažit zapamatovat si ty nejlepší hlášky, a že jediný správný způsob, jak je nezapomenout, je pořídit si na to sešit a psát si to.

Mám knihy sira Terryho rád, a jsem velmi nerad, že další knihy už nenapíše… Sire Terry, děkuji za všechno, co jste napsal…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.