Je lepší shořet než vyhasnout

9. dubna 2014 v 11:57 | insider |  Persony
Teď na začátku dubna se sešly dvě vzpomínkové akce, dvacet let od smrti Kurta Cobaina a nedožité sedmdesátiny Karla Kryla. Nepředpokládám, že by z nich měl jeden či druhý kdovíjakou radost, kdyby se toho dožili, byť by to byl neřešitelný paradox v případě Cobaina, že jo. Nebudu se tu každopádně věnovat Krylovi, tak naposlouchaného ho nemám. Takže zbývá ten Cobain, ovšem ani o něm toho nebude moc, spíš jen pár mých postřehů či vzpomínek. K tomu, abych se tu dopustil jakéhosi vzpomínkového aktu, mě tak nějak donutil až překlad posledního dopisu Kurta Cobaina, k němuž se dostanu.



Přiznávám se, že mám slabost pro trička s inteligentním i ynteligentním potiskem, a měl jsem svého času i tričko na své propadlé hrudi právě s portrétem Cobainovým. Což ze mě pochopitelně nedělá odborníka na Nirvanu. A jak tak nad tím přemýšlím, nebyl jsem ani kdovíjak zarytým fanouškem. Takže vlastně ani nejsem oprávněn vynášet tu nějaké soudy…

Na internetu se dají najít megahromady informací o Nirvaně či Cobainovi, a když jsem se jimi tak náhodně probíral, tak se mě zmocňoval pocit, že toho od Nirvany vlastně ani tolik neznám. Což o to, vydali všehovšudy tři alba plus to "unplugged" album, které notabene vyšlo až po Cobainově smrti, takže toho k poslouchání ani moc není. Přiznám se bez mučení, že se mi opravdu nejvíc líbí právě to poslední, skoro akustické album, A to především Cobainův přednes, a to především v písničce "Where Did You Sleep Last Night?". Mému necvičenému uchu to zní jakoby tu Cobain zpíval tak usilovně, tak intenzivně jako by to mělo být naposled…

Zdá se, že některé písničky se mi líbily, ale asi jsem je i blbě pochopil, mám třeba rád "Lithium", která by měla být o chlápkovi, který se po smrti své dívky obrátí k víře jako k prostředku, který ho drží naživu, kdežto mě to spíš připadlo jako písnička o chlápkovi, co neví jestli tu svou holku má zabít nebo ne, protože je ji miluje, ale ona ho asi ne. Vzhledem k tomu, že v roce 1992, kdy píseň vyšla, byly moje znalosti anglického jazyka velmi chabé (ne že by to dnes bylo lepší), a představte si milé děti, že i internet nebyl tehdy v Česku ani ještě v plenkách, ale dá se říct, že byl ještě pořád "in utero" (přivítejte můj laciný vtípek narážející na název třetího alba Nirvany), takže jsem si mohl těžko najít třeba na Metrolyrics.com slova písniček, že jo.

Líbí se mi i "All apologies", kterážto je možná věnovaná Cobainově ženě a dceři, i když mě tehdy připadl význam obrácený spíš jako podrážděná omluva ve stylu "sorry že vůbec dýchám".

Třeba "Rape me" mi tak nějak došla, "kámo, pojď do mě, já ti to pak vrátím…", je to fakt ten správný postřeh o téhle písni, když se měl spíš strefovat do těch, co lezli Cobainovi do soukromí?

Song "Smells Like Teen Spirit" má být o těžkých chvílích Cobainových na střední škole - to bych chápal, jen ten vtip o deodorantu "Teen Spirit" mi bohužel došel až v tomto století, a to navíc jenom proto, že jsem si to přečet. No jo no, když u nás se o takových věcech jako deodoranty pro muže taky mluví sotva pár let, že jo.

Už zmiňovaná "Where Did You Sleep Last Night?" má snad jasný text, tady není co splést, prostě "holka, kde si včera spala, měl jsem zimoriavky celou noc... Jestli to nebude tím, že to není originál píseň Nirvany, občas se mi zdá, že texty jsou poplatné tomu, jak je většinou Cobain psal, čili nejprve hudbu a pak na poslední chvíli text.

No a nakonec "Come As You Are", taková vítací písnička, kámo, pojď a sedni, přísahám, že nemám u sebe zbraň…

Člověk by až žasl, proč se zrovna z Cobaina stal (ač o to Cobain nikdy nestál) takový jakýsi mluvčí a "hero" stylu grunge. Proč ne někdo ze Soundgarden nebo Pearl Jam (Pašo, ještě jednou dík). Není právě to jeden z důvodů, proč Cobain nakonec skončil tak jak skončil? Samozřejmě tomu napomohly deprese, heroin, bolavý žaludek, prapodivné rodinně zázemí rozvedených Cobainových rodičů…

Je dobré si ten rozlučkový dopis přečíst, nebojte se, nebudu vás k tomu nutit, jen z něj sem tam něco vypíchnu - titulek je vypůjčený právě z něj (mimochodem Cobain si ten citát zase vypůjčil jinde) - Cobain píše: "V této chvíli tvrdím, že jsem nepocítil již příliš mnoho let vzrušení z poslechu nebo skládaní hudby, čtení a psaní. A za těmito slovy cítím velké provinění." Nebo: "Nejhorší zločin, na který můžu pomyslet, je obelstít lidi předstíráním, že se na pódiu bavím sto procent." A taky: "Jsem asi jedním z těch narcistů, kteří ocení věci teprve tehdy, když už jsou pryč. Jsem příliš citlivý. A nevím, jak mám opět získat pocit nadšení." Rozporuje si sám, tvrdí, že: "V každém z nás je něco dobrého a já si prostě myslím, že miluju lidi až příliš, tak moc, že je mi z toho tak zkurveně smutno.", ale pak zase" "Mám se dobře, velmi dobře a jsem vděčný, ale od svých sedmi let jsem začal pociťovat nenávist k lidem obecně. Jen proto, že to vypadá tak snadně - prostě spolu vycházet. Jenom proto, že lidi miluju a je mi jich moc líto, příliš líto, myslím." Celé to tak nějak uzavírá: "Jsem moc excentrický a náladový dítě! Nemám už vášeň už, a tak si pamatujte: Je lepší shořet než vyhasnout."

Zdá se, že rocker buď zůstane rockerem, ovšem je tu riziko, že se neproslaví, že ho nebude nikdo poslouchat (proto se hudba dělá, aby ji někdo poslouchal, ne?), a pak ten proces tvoření nebude muzikanta nějak naplňovat. Anebo když se proslaví, je pak těžké zůstat rockerem, a nestát se jen zbožím na mediálním trhu. Plus logické tvůrčí krize, vyhoření, hádky o peníze, rodiny, bulvár… Cobain zvolil explosivní řešení, rozsekl to svým Damoklovým mečem, že je to správná cesta, nemyslím. Ale já nejsem rocker, a pokud nebudete můj blog číst, tak se střílet nebudu.

Jedna z věcí, která mě na Cobainově smrti mrzí, je ta, že už si neposlecheme žádnou další jeho tvorbu, třeba s R.E.M., se kterými se přátelil, a kteří mu údajně nabízeli hudební spolupráci. Myslím, že spojit jejich zvuk a invenci by mohlo být velmi působivé...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.