Brigáda

29. dubna 2014 v 12:02 | insider |  Nemístné postřehy
Dneska je tolik možností vydělat si peníze na nějaké brigádě, to by člověk žasl. Jak si matně vzpomínám, za mých mladých časů mohl člověk tak leda na nějakou brigádu česat chmel nebo sbírat brambory. Tedy ne že by chmelová brigáda byla nějak špatná, ba právě naopak, byla to docela prdel, taky jsem si ji několikrát zopakoval. Brigáda, o které bude řeč, už je "prošlá", ale i tak mně zaujala. Nebojte se, nejedná se o nějakou roznášku novin nebo postávání v centru s letáčky. Je to totiž "pilotáž vzdělávacího programu". Taky nevím co to je.


Na neziskovkách.cz se objevil inzerát:
---
Brigáda pro studenty SŠ - pilotáž vzdělávacího programu
organizace: Muslimové očima českých školáků
pozice/obor: Náboženství
ohodnocení: 250 Kč/ 2 hodiny
lokalita: Praha
kontakt: klara@muslimove.cz
url: http://muslimove.cz

POPIS:
Chceš se něco dozvědět o jednom z největších světových náboženství, poznat zajímavé lidi a pomoci nově vznikajícímu vzdělávacímu projektu?
Hledáme studentky a studenty gymnázií a středních škol ve věku od 15 do 18 let, kteří by se 2. dubna od 16:00 zúčastnili představení interaktivního programu pro žáky středních škol a natáčení ilustračního videa k projektu Muslimové očima českých školáků.
Jedná se o vzdělávací projekt organizovaný studenty českých vysokých škol a podporovaný Evropskou komisí, Americkou ambasádou v Praze a Nadací Anny Lindh. Projekt získal v lednu 2014 záštitu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Více se dozvíš na webu projektu www.muslimove.cz.

Akce proběhne ve škole v Nových Butovicích (7 minut chůze od stanice metra), čeká tě krátký úvod do islámu, tři aktivity, jejichž prostřednictvím se dozvíš více o zahalování muslimských žen, mediálním zpravodajství a o muslimech v České republice. Následně budeš mít možnost se seznámit s Amirah, malajskou muslimkou, která v Praze studuje medicínu, a zeptat se jí na vše, co tě zajímá o islámu či životě muslimů v České republice.
Za dvouhodinovou účast na natáčení dostaneš 250 Kč.
---

Jelikož jsem zvědavý, co by mělo být obsahem nově vznikajícího vzdělávacího projektu, který je tak podporován, jen se podívejte: komise, ambasáda, nadace a dokonce zaštítěn i ministerstvem, tak jsem jen tak namátkou probrouzdal výše uvedenými stránkami muslimove.cz, bez ohledu na to, že mi tedy silně vrtá hlavou, proč zrovna americká ambasáda podporuje projekty zlepšující pověst muslimů v Evropě.

Na stránkách projektu se píše: "Muslimové jsou v České republice co do počtu takřka zanedbatelnou skupinou, přesto však vzbuzují značné emoce. V televizních zprávách, novinách a internetových diskuzích se témata spojená s muslimy či islámem objevují takřka denně. V rámci výuky ale žáci toto téma probírají povětšinou jen velmi okrajově, a nejsou tak většinou schopni informace podávané médii kriticky hodnotit. Tento stav vede k přejímání a následnému upevňování předsudků a stereotypů, které jsou podpořeny i latentní islamofobií."

Chvályhodné. Velmi chvályhodné. Tedy nemyslím tím snahu autorů projektu změnit shlížení Čechů na islám. Kdepak. Za chvályhodnou a následováníhodnou považuji snahu naučit Čechy kriticky hodnotit informace podávané médii. Ale o tom ten projekt samozřejmě není.

Nahlédl jsem do článku "Terorismus" autorky Lenky K. (jen pro ilustraci Lenka absolvovala na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy obor Učitelství filozofie, etiky a náboženství, vedle studia dlouhodobě působí jako lektorka primární prevence a programů globálního rozvojového vzdělávání na školách. Víte čím se živí? Já taky ne). Pro šťouraly poznámka - budu vytrhávat z kontextu, protože přeskočím úvodní omáčku.

Ale aby bylo jasno, slovo terorismus je stereotypně přijímáno jako ošklivé, přičemž ten, kdo je označen jako terorista, nutně jím být nemusí, autorka dodává: "Pro někoho terorista, pro jiného bojovník za svobodu."

Teď kousek posledního odstavce první části: "Teroristické organizace mají ve svém jádru politický program, který je však zahalen do náboženského pláštíku. Tento typ terorismu se vyznačuje extrémním výkladem náboženské víry, černobílým viděním světa a ochotou k sebeobětování. Snad všechny velké náboženské systémy mají militantní odnože, které plodí své vlastní násilné skupiny. Ač bývají pod náboženský terorismus nejčastěji řazeny islamistické organizace Hizballáh, Hamás či al-Qáida, najdeme mnoho příkladů také u židů, hinduistů, sikhů, křesťanů či buddhistů." Zajímavé je, že ač dle autorky najdeme mnoho příkladů teroristických skupin i jinde než u islámu, konkrétní příklad nějaké takové skupiny neuvádí ani jeden. No asi jsou hodně dobře utajené nebo málo mediálně aktivní. A to neuvedla ani oblíbený Ku-Klux-Klan…

Druhá část nazvaná "Islám a terorismus" je také velmi obohacující. Islámští teroristé totiž svým útokem na WTO způsobili, že my hloupí lidé teď vnímáme všechny teroristy jako islamisty. A že prý muslimové to "vnímají jako nespravedlivé, jelikož o křesťanském, židovském, buddhistickém či hinduistickém terorismu se v souvislosti s teroristickými činy páchanými vyznavači těchto náboženství nemluví." Čekám na závěr, proč se o křesťanském nebo židovském terorismu nemluví, zřejmě je v tom spiknutí médií nebo zákulisní praktiky tajných služeb. Autorka správně tvrdí, že "islamismus je možné vidět jako moderní politické hnutí, které usiluje o ustavení islámského řádu. V extrémní podobě může islamismus sahat k násilí a projevovat se jako terorismus. V tomto případě pak mluvíme o islamistickém terorismu, případně o teroristickém džihádismu. Přičemž je nutné mít na paměti, že se jedná o sice viditelný, ale zcela okrajový proud v současném islámu." Krásné slovíčkaření. "Moderní...", "v extrémní podobě může...", "...okrajový proud..."

Pořád v médiích čekám na nějakého muslimského lidumila, který nám řekne, jak pomáhal tajně zachraňovat tisíce muslimů z křesťanské nebo židovské země, kde byli vystaveni náboženskému útlaku, např. bourání mešit, atp.

Autorka pak skoro odvážně připouští, že "…je však potřeba poznamenat, že atentáty palestinských útočníků bývají islámskými autoritami posuzovány jako legitimní akty konané v rámci národně osvobozeneckého boje." Ale pak hned vše uvádí na pravou míru: "Avšak ani tyto postoje nejsou černobílé a hodnocení jednotlivých útoků se pohybuje v širokém spektru názorů. Zároveň v islámu nenalezneme závaznou autoritu, která by byla oprávněna vyslovit konečné stanovisko." Aha. Autority souhlasí, ačkoli nemají oprávnění vystavit stanovisko, ale i tak je to vlastně všechno jen boj za osvobození svatého muslimského města Jeruzaléma. Sorry, že se muslimové obracejí k Mekce, a dokonce by do ní měli vykonat pouť a dotknout se tamního svatého kamene, mimochodem pravděpodobně meteoritu, takže je jim nějaký Jeruzalém vlastně ukradený.

Není to černobílé, hlavně že je ta červená krev jiná než palestinská.

Nakonec se ale dostaneme alespoň k příčině, proč tomu všemu tak je - není to islám, ale "…především neutěšená politická situace a dlouhodobé pocity ponížení a frustrace ve společnosti." Takže muslimští přistěhovalci se přestěhují třeba někam do Unie, kde jsou si ovšem velmi brzy vědomi neutěšené politické situace (protože jsou velmi politicky a sociálně vyspělí a protože v Bruselu vládne neschopná eurolevice), a jsou z toho tak nesmírně frustrováni, že v pak v oné své nové zemi páchají teroristické činy. Džíhád v tom nehraje vůbec žádnou roli. A prosím nepokládejte otázku, proč se do Unie stěhují, když je tam tak zle…

Nezmínil jsem džihád jen tak náhodou, další článek je totiž právě o něm. Je to dílo jiné autorky, Kateřiny Gamal R., (kterážto vystudovala obor Blízkovýchodní studia na Západočeské univerzitě v Plzni a poté absolvovala roční stipendijní pobyt na univerzitě v Kuvajtu, kde se věnovala studiu arabského jazyka. V současné době se věnuje studiu islámu a islámské teologie na Islamic Online University sídlící v Kataru. Doufám, že ne na české stipendium)

Poukazuje na to, že jsme především úplně špatně pochopili slovo "džihád". Neznamená to totiž ani válku, ani boj, ale jeho skutečným významem je o něco velmi usilovat, snažit se. Prý má "toto slovo v islámském světě velmi pěkný a pozitivní význam a objevuje se i jako křestní jméno." Třeba jako jméno militantní teroristické skupiny Palestinský islámský džihád, že? Nechci se stavět proti Koránu, kde se jistě píše (jak tvrdí Kateřina Gamal), že se má džihád chápat jako "usilování o to být laskavější, štědřejší, zkrátka být lepšími lidmi, než jsou obvykle; jde o zápas se sebou samým a úsilí být lepším člověkem je opravdovým a mnohdy nesnadným bojem se svým vlastním já." Škoda, že to tak špatně chápeme, věčná škoda.

Autorka dělí džihád na velký a malý. Velký pak ještě na "duchovní džihád nebo také džihád srdce (…) Obecně džihád srdce představuje onu vnitřní motivaci, která pohání člověka ke konání dobra a ke zlepšení svého života." Nic proti, zní to nádherně. Druhou formou je "džihád rukou, do níž řadíme charitu a obecně záslužné činnosti. Pomoc potřebným je v islámu velmi důležitá a prorok Muhammad ji neustále zdůrazňoval jako způsob, kterým se člověk přiblíží ráji." Ještě lepší a ušlechtilejší. A nakonec ještě třetí forma "džihád slovem či džihád jazykem. Jedná se především o upřímné slovo a říkání pravdy, i kdyby to bylo proti vlastním zájmům. Islám muslimy učí, aby se vždy postavili na stranu pravdy proti útlaku, aby přikazovali správné a zakazovali to, co je špatné, i kdyby to byla otázka života a smrti." Krásné ideje, naprosto úžasné a chvályhodné.

Autorka lká, že: "malý džihád, tedy ozbrojený boj, je oproti velkému džihádu zcela zanedbatelný. Přesto se mu dostává až nepřiměřené pozornosti světových médií, která mnohdy kladou džihád naroveň terorismu a označují jakékoliv násilí ze strany muslimů jako džihád, což je přinejmenším velmi nepřesné." No jo no, zase za to mohou ty novinářské hyeny. Hajzlové. I Miloš Z. už je odhalil, takže v Česku už zbývá jen pár nepřesvědčených jedinců…

Autorka dále říká, že boj džihádistů je správný, protože "jako ozbrojený boj je povolen pouze za účelem nastolení spravedlnosti, když už veškeré mírové způsoby selhaly. Je cestou, jak opětovně obnovit práva a svobodu." A vzhledem k tomu, že Palestincům nebylo umožněno založit jejich stát (ve skutečnosti jim to bylo skrz OSN umožněno, vznikla Britská Palestina, která se přetransformovala do Jordánského království, ale to má nějaké palestinské Araby na háku, i přesto - nebo právě proto - že jsou tak politicky a sociálně uvědomělí, jak jsem se zmínil výše), tak je jejich džihád naprosto spravedlivý, ne? A také to nejsou palestinští muslimové, kteří neustále odcházejí od mírového jednacího stolu na protest proti izraelským praktikám, kteří nespravedlivě drží ve svých vězeních bojovníky za svobodu a spravedlnost, což je v civilizovaném světě naprosto nepochopitelné, horší způsoby neměl ani Stalin, když zavíral lidi do gulagů…

Vtipné je, že "ozbrojený džihád lze vést také proti muslimům samotným, pokud upírají práva druhým. O této formě džihádu nás srozumitelně informuje Korán a stanovuje také různé podmínky, za kterých lze ozbrojený džihád vést." Takže se muslimové mohou mydlit i mezi sebou, i když vyznávají stejného boha a stejnou knihu. Snad proto, že je v Koránu uvedeno: "A těm, kdož chtějí, je dovoleno, aby bojovali kvůli tomu, že jim bylo ukřivděno. A Bůh věru je schopen poskytnout jim pomoc, těm, kdož byli bezprávně vyhnáni ze svých domovů…" Tímhle argumentem se autorka zaklíná ještě jednou, kdy ukazuje na ošklivé vytrhávání z kontextu v médiích, zejména: "Zabíjejte je všude, kde je dostihnete…", přičemž zde obvykle citace končí, verš však pokračuje a přináší s sebou jasný pokyn, který se váže k první části: " … a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali."

Autorka ještě snáší jeden argument, který bezděčně ukazuje na společnou vlastnost všech svatých textů (bez ohledu na to, kdo je napsal), a to že se v nich najde argument na všechno. I třeba na to, že muslimové mají nařízeno nebojovat: "Jestli však se vás straní, aniž s vámi bojovali, a vzdají se vám na milost, pak, Bůh vám nedává proti nim žádné oprávnění k boji." Jojo, kdyby s námi ta média tak nemanipulovala, tak bychom věděli, že "je výslovně zakázáno, aby byli zabíjeni představitelé jiných náboženství, aby bylo ubližováno starým, dětem, neozbrojeným lidem a nevinným civilistům. Pokud jsou v boji zajati nepřátelé, je zakázáno jim jakkoli ubližovat, ponižovat je či s nimi hrubě zacházet."

Ale abych jen nehaněl, autorka střízlivě uvažuje: "Otázkou zůstává, zda tito muslimové skutečně nepochopili své náboženství, nebo zda velmi dobře vědí, čeho se dopouštějí, a pouze se snaží svůj zoufalý čin ospravedlnit. Na základě toho, co jsme si uvedli o ozbrojeném džihádu, můžeme zcela jasně říci, že v islámu nelze ničím ospravedlnit útoky z 11. září 2001 či bombové útoky v Londýně z roku 2005. Stejně tak usmrcení britského vojáka v květnu 2013 byla chladnokrevná vražda."

Co tedy s tím? Podporovat takové projekty ve školách nebo ne? Já bych byl strašně rád, aby mně někdo naučil brát informace z médií kriticky, ale bojím se, že ani Lenka ani Kateřina Gamal to nezvládnou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.