Ekonomické vztahy po dálněvýchodňársku

14. března 2013 v 14:09 | insider |  Nemístné postřehy
Tohle mozek nebere. Jestli si místní podnikatelé, často oprávněně, stěžují na klády, které jim naše rádobypravicové a ultralevicové vlády házejí pod nohy, tak to ještě neznají manýry jedné velké nadnárodní dálněvýchodňárské společnosti, která se usadila skoro u piva, dá se tak říct. Samozřejmě nebudu z důvodu utajení jmenovat, ale vy víte, o kom je řeč.

Dostala se k nám totiž další ukázka, jak se vyrábí zisk.


Není žádným tajemstvím, že velké firmy, včetně oné nejmenované nadnárodní, k smrti rády auditují. Mají zřejmě pocit, že jak něco projde auditem, že je to v pořádku. Asi neznají české přísloví "navenek huj a vevnitř fuj". Anebo proslavenou Potěmkinovu vesnici. Tedy respektive umí je stavět, ale nedochází jim, že normálně uvažující člověk je stejně prokoukne. Nicméně většina z vás ví, že před auditem se zběsile utrácí, aby se udělalo "zvenku huj" a zakrylo to "vevnitř fuj". Dokonce jsme tomu tady věnovali i článek, kdysi před léty (kdo by se zajímal, tak zde.

A právě takový audit z dálněvýchodňárské nadnárodní korporace byl přislíben jedné menší dálněvýchodňárské společnosti, která se nachází na ne nevýznamném místě v dodavatelském řetězci oné dálněvýchodňárské megamašinérie. Prostě zákazník má přijít auditovat dodavatele. V úplně základní holé ekonomické terminologii: poptávající audituje nabízejícího.

A teď pojďme k tomu, v čem měl spočívat samotný audit. Velký bratr, zákazník - poptávající, si vymyslel, že pošle auditory, kteří budou chodit po skladu dodavatele - nabízejícího, měřit krabice a počítat kusy v krabicích. Třeba proto, aby zjistil, zda dodavatel - nabízející, nevozí vzduch. To už sice zavání lehkou buzerací, ale budiž. Co je komu do toho, zda podnikatel využívá své kapacity dobře či nikoli?

Ovšem snaha auditorů zjišťovat nákupní ceny, je donebevolající drzost. Jak může podnikatel přijít k jinému podnikateli a chtít po něm vědět jeho ceny? Z podstaty podnikání vyplývá, že podnikatel nakupuje a prodává tak, aby vydělal, tzn. že jeho nákupní cena musí být nejhůře rovna ceně prodejní, ale ideálně musí být nižší než cena prodejní - rozdíl generuje zisk. Proč by jinak nakupoval a prodával, kdyby na tom nevydělal, že? Cena je stanovena dohodou mezi poptávajícím a nabízejícím. Že by poptávající přišel a nařídil nabízejícímu, že mu musí dát cenu, za kterou nabízející sám nakupuje? Bere to mozek normálního člověka? Příklad - přišli byste do obchodu a nařídili obchodníkovi, že vám musí říct za kolik nakupuje u velkoobchodu a že za tuto cenu chcete nakupovat také? Ano? Upadli jste jako malí na hlavičku?

A ještě jedna třešnička na pomyslný auditovací dort. Pokud východňárský zákazník tu nákupní cenu nějakým zavrženíhodným způsobem zjistí, tak bude s vysokou pravděpodobností chtít rozdíl mezi nákupní cenou a cenou starou vrátit, za blíže nedefinované časové období. Cože? Příklad - pokud už jste měli dost drzosti jít za obchodníkem s požadavkem na velkoobchodní cenu (jak jsem psal výše), měli byste i tu drzost chtít po něm, aby vám vrátil peníze za dobu, kdy jste u něj už nakupovali?

Ale takto ona korporace uvažuje. Nikdo jiný než ona přece nemůže generovat zisk, ne? Je správné (zřejmě ve smyslu "spravedlivé"), aby její dodavatelé nabízeli zboží za stejnou cenu, za jakou nakupují, ne? Dodavatel si může maximálně připočítat práci a spotřebovanou energii. A možná nějaké opotřebení strojů. Proč taky ne, když všichni víme, že výrobky této nejmenované dálněvýchodňárské korporace jsou jen prostým součtem cen všech dodávaných komponent plus práce a energie do výroby vložená. Hahaha. Proto jsou tak cenově dostupné a proto po nich trh šílí. HAHAHA.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.