Kupte dítěti mobil a ono...

16. července 2012 v 21:42 | insider |  Zegrovy postřehy
Nemyslete si, že jsem kdovíjaký příznivec mobilních telefonů. Nesleduji ceny posledních trendy přístrojů a ani nejvýhodnější tarify všech našich zlodějských operátorů. Ale musím přiznat, že tuhle sobotu, vlastně už neděli, se ta mobilní komunikace osvědčila. A navíc ještě dokázala jeden další fakt - dneska si děcka neumí ještě pořádně zavázat tkaničky a už umí tydlifonovat... Ale k věci. Kupte dítěti mobil a ono...


Jako už poněkolikáté jsme s Kablíkem (kamarád z posledního odstavce článku zde - no ano, ten co neprve bundu měl, pak neměl a pak zase měl...) vyrazili v Kopru na tah. Moja šla ke kamarádce opékat buřty, takže my jsme nejprve uložili děcka, pak dokoukali plochou dráhu, a pak vyrazili do Domečku. Tam se to slušně plní, čím dál tím víc lidí navštěvuje tuhle hospůdku, kde jsou ty časy, kdy tam nepáchla ani noha. Mimochodem i dobré denní menu tam dělají... Je ot divný, ale opět jsem ani nemusel objednávat, nějak si mě tam tam ta servírka pamatuje nebo co - ale ne že bych tam dělal brajgl nebo tak, to zas ne, tak proč? Nastartovali jsme se dvěma kvasnicovýma Svijanskýma 13, načež jsme se přesunuli do místního "Kimexu" s mezipřistáním v hladovém okně - což je taky místní dobrota, čímž vás ovšem nenutím, abyste přešli na hamburgerovou nezdravou stravu, ale v sobotu v 11 večer je to povolené, ne? Místní "Kimex" je rádoby diskotéka a kulečníkový či biliárdový klub. A mají tam jen špatně ošetřený Radegast - pro zpestření jsme ho proložili Che Guevarou, za což může samozřejmě Upír - nebo Vít? Abychom ale jen nechlastali, tak jsme se rozhodli si i zasportovat - u kulečníkového stolu pochopitelně - přiznejme, že jsme se projevovali jako chlapi s guľama co se týče průběhu hry, což je eufemisticky míněno - prostě jak jsme udělali víc jak dva body za sebou, tak to už bylo na malou oslavu. Tragédie. Jak kdybychom opisovali od naší fotbalové repre, dvě přihrávky a už skoro potlesk... Nezbývalo nám než opustit tuhle nepřejícnou zónu a jít někam, kde se vyhrává. Ano! Sportbar je to místo, kde mají velmi dobrý a hlasitý jukebox, kterýžto přístroj máme oba rádi - jak s oblibou říkám, na jukeboxu vždycky něco vyhraju. Stálo nás to hodně lóve, přehráli jsme si Tublatanku, Maideny, samozřejmě Metallicu - M1 a M2, nechyběly Tři srágory, Black Sabath, Motorhead, a Rage Against The Machine... a omlouvám se, ale na všechno si fakt nevzpomenu, měl jsem slušně naváto... takže co přesně jsme si pustili od Vypsané fixy už fakt nevím... ale pro ilustraci můžu parafrázovat Wohnouty: "Vracím se domů nad ránem, kvalitním pitím omámen, z přímek se stávaj zatáčky, točí se svět, jsem na sračky..." Ale abych se dostal k tomu telefonování - najednou mi drnčí v kapse mobil a naše malá Leonidka volá ze svého nového mobilního telefonu: "Tatínku, kde jste všichni, já jsem měla špatný sen a tady nikdo není..." Fuj to sem se lek... Uklidňuju dceru, rušíme poslední píseň, vybíháme ven a "ty vole, ono už je světlo..." hláškuje Kabl... Půl páté ráno, nesnáším rozbřesk, zvlášť když jsem nespal... Tak už nemám doma jednu mobilní stíhačku, ale dvě...

Kupte dítěti mobil a ono... A ono vám zavolá nad ránem do hospody... To jsem dopadl... Doufám, že na nás nepřijde sociálka... Ale nebojte, holky nebyly doma úplně samy, byla tam s nimi ještě babička... Ale fakt se mi ještě nestalo, aby mě dcera vyvolávala z báru...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.