Hřích č. 28

13. června 2012 v 18:46 | insider |  Nemístné postřehy
Co to je - hřích č. 28, ptáte se možná. Samozřejmě že těch hříchů mám na svědomí tolik, že dávat tomuhle zrovna pořadové číslo "28" je výsměch, že. Jak jsem k té číslovce došel, se dočtete níže, na úvod snad jen uvedu, že "28" je tzv. "hornická konstanta". Ale zpět k tomu hříchu. Tak abyste věděli, je to jeden z mých největších... No jen si schválně tipněte, co jsem provedl tentokráte...

Já ignorant, já moula, já nešika, netušil jsem ještě do předvčerejška, kde se dává na naší automatické pračce pauza...Pánové, příště si raději najděte manuál a přečtěte si to, protože se vám může stát to co mně...


To víte - jak tvrdí moja - nikdy neperu, vlastně chodím domů jen jako na návštěvu... Tak hrozné to bylo, že až vztekle mrskla Bleskem... Tedy naštěstí ne po mně... Nekonečné Peklo se mnou má, chudinka... Kdybych se chtěl utěšovat, tak bych si řekl, že to bylo těmi jističi, které jsou nové, a tudíž vyhazují pojistky už při menším zatížení než dříve, což by se možná stalo, kdybych zapl mikrovlnku zrovna když prala pračka, a kvůli čemuž jsem musel pračku pauznout... Ale vzhledem k tomu, jak ambivalentní vztah ke mně momentálně má (viz zde), tak tím to nejspíš nebylo... To víte, za tu dobu, co pračku máme, jsem tu pauzu dávat nemusel, tak jsem to holt nevěděl... Je jasné, že peru méně častěji, takže ze statistického hlediska je méně pravděpodobné, že budu mít vychytané takové postupy... Vždyť třeba VLOOKUP do mně museli natlouct až Korejci a pochopil jsem to až po několikerém použití... Takhle mě ale napadá, že si nepamatuju, že bych obdobně vystartoval, když se mně moje drahá polovička ptala, kde se v autě pouštějí světla a kde stěrače, i když máme to auto už taky nějakou dobu, tož tež by si to už mohla pamatovat, no ne? Asi mám holt delší šňůru... Nebo vedení? Každopádně chyba vznikla už před cca 25 lety, kdy jsem se nedal na elektrykařa, protože to už bychom měli v celém kvartýru vyměněnou elektriku. Pokud bych se ovšem nerozhodl pro malíře pokojů, to by už ovšem byl celý byt vymalovaný jak vymalovaný. Anebo pokud bych se nerozhodl pro kuchaře, protože pak bych uměl vařit jako Polrajch + Babica dohromady... Nebo že jsem se nedal na... ale to už je stejně jedno, stejně už s tím nic neudělám a těžko už k něčemu budu, že jo. Ale co bych si vám vlastně stěžoval, vy za to nemůžete, však o co mi jde, mám kde spát a mám co jíst, a děcka se se mnou ještě baví, tak co? A tu pračku jsem si už nastudoval... Příští týden mám v učebním plánu žehličku... Co kdybych náhodou potřeboval něco vyžehlit...

Dost vtipkování, teď k té 28. Že jste o nějaké "hornické konstantě" ještě neslyšeli? Kolikrát se vám stalo, že se vás někdo zeptal na nějaké náhodně zvolené číslo, nejlépe rychle bez přemýšlení? Nebo když jste na plese narazili na prodejce losů a měli jste štěstí na plný bloček, tak jaké číslo jste vybrali? To je potom stejně těžké, jako zaparkovat na prázdném parkovišti, co? A právě proto je dobré mít v hlavě nějakou konstantu. Ti z vás, kteří znají Douglase Adamse a jeho Stopařova průvodce, tak si mohou vypomoct třeba "42" (více zde), ale jelikož jako Češi preferujeme domácí výrobky, tak právě proto je tu "28". Můj otec dlouho pracoval v OKD a někde se setkal s člověkem, který tvrdil, že právě číslo 28 je základem všeho, a to nejen v hornictví. Dokonce si troufnu tvrdit, že kdyby o této konstantě věděl Adams dříve, tak by odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec zněla úplně jinak. A když na tuto všeobjímající číslovku přišel zrovna jakýsi horník, tak proto "hornická kontanta". Dává už to smysl?

Ale jak jsem již řekl na začátku, ve skutečnosti by to číslo mého hříchu mělo být tak minimálně trojciferné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.