Deus aut mulieris ex machina

7. října 2011 v 12:20 | insider |  Zegrovy postřehy
Líbilo by se vám, kdybyste na stránkách Insidera nacházeli i jiný jazykový kurz než ten prajzký? Pravda, titulek je latinsky, ale nebude tomu tak, bohužel. Pojďme si rovnou ten titulek rozklíčovat. Věřte nebo ne - latinsky "Deus" je "bůh", "aut" je "nebo", "mulieris" je "žena", "ex" je předložka "z" a "machina" je "stroj". A i když je doslovný překlad této věty "bůh nebo žena ze stroje" nebo chcete-li "bůh nebo žena na mašině", a i když by to tak mohlo vypadat, nebudeme se dnes bavit ani o tuningu aut nebo žen. Vzdělanci mezi vámi, což jste jak pevně věřím téměř úplně všichni, totiž určitě poznali, že zde parafrázuju název známého literárního a divadelního postupu. Tento postup - deus ex machina - se v antice používal tak, že občas vstupoval do děje na jeho konci nějaký antický bůh, (kterého přímo na divadle prezentovala socha spuštěná na jeviště nějakým kladkostrojem), a tento bůh vyřešil vzniklý problém. Dnes se spíše používá v přeneseném významu jako někdo (popř. něco) náhle se objevující a přinášející nečekané řešení. Mohli byste namítnout, že je to berlička, která pomůže autorovi ven ze zapeklité situace, do které se dostal svým neumem, ale já se tu s vámi podělím o několik historek, kde budu jasně demonstrovat, že někdy je tenhle princip - Deus aut mulieris ex machina - přítomen a hlavně nezbytný až moc.


V těchto třech prvních krátkých příbězích to spíš bude ten bůh, kdo bude zásadně do děje vstupovat - a to prosím pěkně u Zlatého chlumu, v Londýně a v blíže nezjištěné turistické lokalitě v Chorvatsku. U prvního případu jsem byl osobně, u druhého ta lepší půlka z mého manželství a u třetího kolega. Je to už pěkně dávno, pravda, ale pamatuju si to jako by to bylo dnes... mno, zas tak dobře ne, ale po detailech se pídit nebudeme. Při jakémsi pozdně podzimním víkendovém pobytu v Jeseníkách jsme s mou drahou polovičkou vyrazili k rozhledně Zlatý chlum. Celý víkend bylo jaksi podivně chladné počasí, takže se stalo to očekávané, že vzhledem ke špatné povětrnostní situaci, totiž silné mlze a nízké hladině mraků, se rozhlížení nekonalo, navíc začalo mrholit, prostě byla fakt zima, načež moja víceméně ze zoufalého žertu prohlásila, jestli nemáme s sebou rukavice, což jsme pochopitelně na podzim neměli a ... a pak jsme našli pár rukavic ležet na zemi. Nemyslete si, nebyly to nějaké umolousané nebo x-krát použité a přežvýkané kusy, naopak slušné, relativně suché a na turistiku vhodné rukavičky. No mojí ženě přišly fakt vhod. Namítnete, že jsme je měli nechat ležet, že se pro ně majitel možná vrátí... ale takhle anonymně to nefunguje. Byla zima a šmytec. Mimochodem existuje teorie, že ženy znají jen dvě teplotní polohy - buď je jim strašné horko nebo strašná zima, a ať či tak, skoro pořád mají studené ruce... To byl první zásah shůry. Druhý příběh se odehrál v Londýně, kde se, jak už to tak bývalo, scházely au-pairky a jejich kamarádi a kamarádky z Česka, aby spolu někam vyrazili, a nejinak tomu bylo i tehdy. V hlavní roli byl večer, bratranec a kamenný malý most, který jakoby někdo ukradl z Benátek (v Itálii, ne těch nad Jizerou) a přenesl ho do anglické metropole. Jo a taky ještě léto, teplý večer a žízeň. Bratranec měl žízeň a jako správný Čech i chuť na pivo. Tak po cestě pořád brblal a hudral, přičemž došli k onomu mostku (jehož polohu a jméno vám bohužel z neznalosti nemůžu sdělit), kde na zábradlí stála... plechovka s pivem. Ale ne načatá, z půlky vypitá nebo dokonce prázdná. Hezky plná a zavřená, prostě ihned k použití. Nebyla údajně vychlazená, ale na to bych už nehleděl, prostě přišla vhod. Namítnete, že jsme ji měli nechat ležet, že se pro ni majitel možná vrátí... ale takhle anonymně to nefunguje. A třetí je o cigaretách a o tom, co je Čech ochoten udělat, aby se k nim dostal. Jeden náš známý byl na dovolené v Chorvatsku i s bráchou a rodinama, prostě klasika. A brácha je kuřák a vyrazil na jednu večerní procházku po frekventované promenádě podél frekventované cesty bez cigaret a celou cestu brblal a brblal... načež jakémusi motocyklistovi z boční brašny vypadla krabička cigaret... No brácha se údajně vrhl odvážně do cesty mezi auta, aby zachránil krabičku před devastujícím účinkem setkání s kolem některého dopravního prostředku... krabička to byla ještě v celofánu... Namítnete, že ji tam měl nechat ležet, že se pro ni majitel možná vrátí... ale takhle anonymně to nefunguje.

No a teď k té ženě na mašině. V sobotu jsem měl na návštěvě hodně kámoša i s jeho sedmiletou holčičkou, a protože bylo hezké počasí, naplánovali jsme výlet na rozhlednu na Bílé hoře, vzali jsme to okolo Váňova kamene (o kterém už byla před nedávnem řeč), hezká vycházka, kamarád je fanda do geocachingu, takže jsme našli i dva poklady, a pak dorazili na štramberské náměstí, tam se konala zmrzlina (třikrát dvě - pro 3 děti) a kvasnicový Trubač (dvakrát dva pro 2 tatínky), po cestě nějaká ta slivovička z batohu, pak večer další kvasnicové pivo (Svijanské) z Domečku, kam běhal rychlý posel s dvoulitrovou korejskou lahví... nejspíš bych tady měl udělat odbočku, abych vysvětlil o čem to proboha mluvím. Na korejské kultuře se sem tam najdou i pozitiva, i když lupou aby je pohledal. Jednou z nich je ta, že se dá v hospodě objednat pivo do větší, 2 litrové plastové nádoby, s dvojitými stěnami kvůli teplotě, přičemž k tomu dostanete pár dvoudecových skleniček, takže si můžete pivo průběžně dolévat sami a objednávat jen ta větší balení a nečekat na každé pivo zvlášť, dokonce i cenové je ta velká láhev trošku výhodnější než klasická třetinka. A já takovou na své návštěvě v Koreji takovou dostal od svých kolegů k narozeninám (čímžto jim ještě jednou děkuji), které jsem tam shodou okolností slavil. Sice zabrala hodně místa v kufru při cestě nazpět, ale teď se vyplácí, chodíme s ní právě do Domečku na ty Svijany. Už nás tam naštěstí znají, "Big láhev" nám říkají... Zpět k sobotě. Dětičky usnuly, kámoš se vrátil s první dávkou, pili jsme doma, zase nějaká slivka k tomu, moje žena se vrátila z odpolední a že půjdeme všichni ještě na jedno, vemem to i s "Big lahví" a pak ještě přes hladové okno v centru... Stalo se. Kamarád pak v neděli odpoledne odjel a v půl osmé večer mi volá, jestli u nás nezapomněl bundu s dokladama. Nenašel jsem ji nikde, on taky ne. Průser, občanka, řidičák, doklady od auta, platební karta a měsíčník na MHD... Přišla moja z odpolední kolem půl deváté a ptá se, nezapomněl ji on v Domečku? A já na ni zírám, o čem to mluví... Dámy a pánové, já neměl okno, já měl z onoho večera pořádnou auslágu... Chvíli. Pak se mi částečně ten druhý Domeček s Big lahví vybavil, takže jsem hned vyrazil do Domečku, s obligátní lahví na pivo a ejhle... majitel Domečku mně hned ve dveřích přivítal spásnou větou: "Kolega tady zapomněl bundu..." No byla tam! Naštěstí nás tam znají... Nechal jsem si dočepovat dvě a hned jsem volal a on si to taky nevybavoval... snad mi to ani nejprve nechtěl věřit, že tam opravdu byl... No řekněte, nebyl to ten klasický případ někoho - ženy - vstupující do děje v pravou chvíli a přinášející nečekané řešení - prostě mulieris ex machina?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.