Básnička

12. srpna 2011 v 12:04 | insider |  Zajímavosti
Nebojte se, nebudu vás nutit se rozteskňovat nad Máchovým Májem (..."Vy, jenž dalekosáhlým během svým,…"), ani vás nebudu nutit vzpomínat na školu a Šrámka nebo Wolkera (stejně byste si nevzpomněli ani na tu Poštovní schránku), ani vás nebudu nutit pohoršovat se nad Villonovými verši ("… tak jako mince, kterou stáhli…"), ani vás nebudu nutit dumat nad úžasnou poezií Li Po (proboha, nemluvím o bonbónech), a ani vás nebudu nutit obdivovat formu a obsah Shakespearových sonetů. Dokonce budu tak hodný, že vám představím jen jednu básničku, považte, jen jednu! To přežijete.



I když ne že by trocha poezie některým neprospěla... Kde jste mladí romantici?

Netvrdím, že Nedělní chvilka poezie je právě ten pořad, na který nostalgicky vzpomínám, když zjišťuju, že každý z našich základních televizních programů nabízí jen prázdné nic - a to i když připustíme, že nás jinak tak pravdivě, rychle, přesně a nezkresleně informují např. o tísícíprvé koaliční krizi způsobené "veverkama", "kryptokomunistama", "kryptofašistama" či jinýma zombíkama... Ale to jsem odbočil, nechci přivolávat tu chvilku poezie, ona si svůj čas sama najde. A u nás tento čas právě nastal.

Jen jednu! To fakt přežijete.

Z dlouhé chvíle občas pročítám různá historická pojednání, a v jednom jsem objevil zmínku o Janovi Jeníkovi z Bratřic, který patří mezi opomíjené národní obrozence z přelomu 18. a 19. století. Čili v době, kdy se Habsburkové propadali do tenat dědičných chorob způsobených přibuzenskou sňatkovou politikou, v době, kdy se Francie začala drápat na jeden svůj historický vrchol díky Napoleonovi, tak právě v této době to s Čechy a češtinou vypadalo všelijak, protože němčina se u nás zaváděla jako úřednický jazyk, a přiznejme, že to, čím se mluvilo na venkově, by se sice dalo nazvat češtinou, ale údajně to nemělo ani pravidla a ani řád. Právě v této době se u nás naštěstí zvedlo hnutí jakéhosi "obrození" a Jan Jeník z Bratřic byl jako jeden z nich sběratelem lidových písní, a jako takového vám ho tu uvedu. Tak jdeme na to - pro větší efekt některé řádky doplním komentářem v závorce, doufám, že slabší povahy se nebudou červenat...

Malou, holka, malou máš (… ehm ehm)
malou lásku ke mně.
Pověz komu držíváš (… ehm ehm)
slovo tvé upřímné?
Jižs mně dávno nedala (… ehm ehm)
jak u nás pod schody
drobet čerstvých patok,
ach, cožs mně přišlas vhod!
Já mám hodně tlustej (… ehm ehm)
hlas, s kterým jsem zpíval,
a na tebe, dítě mé,
častokrát mluvíval.
Když jsem na tě vystrčil (… ehm ehm)
holbu piva z okna,
postřik jsem tě, pak byla (… ehm ehm)
tvá košilka mokrá.

A to je prosím pěkně ještě ta slušnější… Jan Jeník z Bratřic se možná nikdy nestal (a nejspíš ani nestane), tak slavným jako je Čelakovský, Dobrovský, Jungmann, Kollár nebo Palacký (seřazeno abecedně, ne dle zásluh), protože sbíral i takovou lidovou poezii, (a hlavně že ji necenzuroval), Ale řekněte, není to škoda?

P.S. No vidíte, přežili jste to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.