Scénáře

14. července 2011 v 20:59 | insider |  Firemní postřehy
V každém novém zaměstnání si musí nový zaměstnanec projít jistou dávkou vstupních školení. Jen tak pro vaše info přikládám poznatky z několika programů, jejichž názvy vám z důvodu utajení nedám ani přeložené do češtiny. Jsou v nich několikeré scénáře, které popisují různou tématiku. Bez ohledu na to, že se v něm zmínění lidé chvílemi chovají celkem neobvykle a opravdu nezodpovědně, dejme tomu, že jsou scénáře opravdu reálné, přičemž nedávám je zde proto, abych se tomu vysmíval, spíš bych chtěl ocenit práci scénáristů, a vás všechny varoval, co vše se může přihodit. Berte to prosím vážně, ANO?


Nejprve chudinka Anne - vůbec neměla dobrý den... Nejprve ráno vytiskla dokument klasifikovaný jako utajený, ale našla v něm chybu, tak jí byl k ničemu. A jak byla frustrovaná, tak ho hodila do koše, místo aby ho prohnala skartovačem. Naneštěstí se zrovna v tu dobu pohybovala po bytě i její pomocnice, (řekněme brigádnice uklízečka) dcera jedné její kamarádky (mimochodem dcera studující na univerzitě), a ta ten dokument při vyhazování papíru našla.A protože to byl dokument o finanční situaci jedné místní celebrity, tak si ho vzala a při první příležitosti ho prodala místním masmédiím. Ale tím to neskončilo. Jak měla jít Anne na oběd, a tlačil jí čas, do kterého měla email poslat, tak to odflákla a poslala ho nezabezpečený (= nezakódovaný). Do toho všeho nezamkla laptop, takže po návratu se jí v něm hrabal synátor, který nejspíš omylem poslal nějaké další dokumenty klasifikované jako tajné bůhvíkomu. A malá dcera byla tak fascinována Anneiným Blackberry ™, že si ho dala do školní tašky, aby se mohla ve škole pochlubit kamarádkám. Samozřejmě, že se nepřiznala, když pak Anne Blackberry™ hledala. A nakonec se to celé posralo odpoledne - jelikož Anne zapomněla, že učitelé ve škole, kam chodí její děti, pořádají nějakou pitomou konferenci, tak si nezajistila hlídání. A jelikož děcka jí přišla ze školy dřív, tak jen přivřela laptop, opět ho nezabezpečila, a místo aby pracovala, tak si s nima vesele odešla hrát do parku. Toho využil nějaký zatracený zloděj, který ji vykradl byt, a samozřejmě ukradl i laptop. A tak Anne udělala to, co bylo logické, totiž zavolala policii, ovšem trestuhodně neuvědomila o krádeži přístroje s citlivými daty svého zaměstnavatele. Nakonec abychom byli úplně přesní, tak se ještě Anne dopustila několika dalších drobných chyb - pracovala se špatným osvětlením, zapojila všechny přístroje do jedné zásuvky, takže mohla způsobit přetížení systému, zkrat a případně požár, a navíc dráty byly tak nešikovně naaranžovány, že mohl někdo okolojdoucí o ně zakopnout a ublížit si. No neměla Anne blbý den?

A chudák Todd ze stejného programu. Protože musel jet na schůzku s klienty, vzal si laptop a nějaké papíry a vyrazil na cestu, čímž začalo jeho utrpení. Protože to v některých civilizovaných zemích jde, tak si sedl do vagónu s WiFi připojením, aby mohl dále pracovat. Sedl si na volné místo, kde zrovna okolo nikdo nebyl, položil si papíry na sedačku vedle a otevřel laptop. Během práce zákazníkovi zavolal z mobilu, přičemž jeho konverzaci mohli slyšet všichni, co byli okolo, a navíc mohli někteří (samozřejmě nenápadně) kouknout i do odložených papírů vedle Todda. Pak si přes uličku sedl někdo další, a mohl koukat Toddovi do laptopu, protože Todd neměl žádný screen protector. Po schůzce u klienta, který má sídlo v budově s mnoha jinými firmami, si s ní (protože klientem byla žena) zašel Todd klidně na kávičku, přičemž nezamkl svůj laptop. A protože šel kolem úplně cizí William a viděl odložený laptop, a navíc kancelář byla také otevřená, tak se do laptopu podíval a prohlédl několik tajných adresářů v Todově laptopu. Jak se Todd vrátil, neměl ani nejmenší tušení, že se do jeho laptopu díval někdo úplně cizí a neautorizovaný a že je možná právě na cestě do pekel. A i tady jen pro úplnost dodejme, že ve vlaku Todd pracoval s laptopem v nepohodlné pozici, měl ho položený na klíně (lap = klín), hrbil se u toho a celkově se mu s laptopem špatně pracovalo. No jestli tam mají takové výhybky jako tady, tak to se ani nedivím.

A teď další program.
Kevin odjíždí na služební cestu. Dá si pár svých dokumentů z přihrádky a dá si je do kufříku. Taky si zkopíruje nějaká data na USB flash disc. Samozřejmě je nekóduje a ani se nenamáhá zapsat, které dokumenty si zkopíroval. Jak se tak poohlédnete po jeho kanceláři, vidíš heslo na post-itu přilepeném na monitoru a nějaké papíry se zákaznickými údaji v koši na odpadky. Najednou si Kevin vzpomene, že chtěl ještě poslat jeden email, tak to udělá, a helemese, email je nezabezpečený. Odejde z kanceláře, nevypne počítač a ani si nezamkne zásuvky. Po cestě na letiště si zajede koupit něco do obchodu, přičemž nechá laptop v zamčeném autě, ovšem na sedadle všem na očích. Na letišti si laptop otevře a je mu šumafuk, že mu může kdokoli koukat přes rameno, a navíc mu může kufřík kdokoli čmajznout, zatímco Kevin nedává pozor a telefonuje. Nešťastník.

John právě skončil se sběrem dat o zákaznících, kteří jsou interesováni v novém nabízeném produktu. Potřebuje ta data poslat na Marketing dept. Tak je uloží do Wordu, místo aby je převedl třeba do nějakého chráněného PDF, a vypalí je na CD, klidně bez hesla. Protože je Marketingové oddělení na druhé straně města, rozhodne se John poslat CD poštou. Jelikož je to možná ta pošta co říká: "dnes podáte, zítra ztratíme", tak bohužel za pár dní mu z Marketingu volají, že nic neobdrželi. Pech.

A teď ke kolegyni Caře - jelikož chce být zdvořílá, podrží dveře cizinci, který je jí povědomý a ona si myslí, že také v budově pracuje. Tím ho ovšem pustí dovnitř zabezpečené budovy, aniž by měla jistotu, že má svolení do budovy vstoupit. Trevor, tak se totiž ten intruder jmenuje, má štěstí a natrefí na Samův opuštěný a nezabezpečený počítač, kčímž umožní vetřelci nahlédnout do složek a souborů společnosti. Sam navíc nechal citlivé informace a své heslo v nezamčeném horním šuplíku. Tím pádem Sam umožnil Trevorovi přístup ke stáhnutí firemních informací na přenosný disk, který pak Trevor vynesl ven z budovy. A protože je Trevor šikovný lišák, nainstaloval do počítače Samovi spyware, skrz který může dále z blízké internetové kavárny sledovat to, co Sam na počítači dělá. Nezodpovědné, jak vysoce nezodpovědné...

Zara? Protože po ní někdo chtěl přehled platů zaměstnanců a protože byla pod časovým tlakem, tak o to požádala Johna. John to ovšem nikdy nedělal a navíc ani neměl přístupové jméno a heslo. Tak o tom informoval Zaru a ta ignorovala Johnovu nezkušenost a dala mu nerozvážně přístupy svoje. John si s programem moc nerozuměl a neopatrně jeden z reportů smazal. Protože se Zary bál, tak jí to raději ani neřekl a vytiskl to tak, jak to bylo. Zara stále spěchala, tak se rozhodla vzít si ten report ke kontrole domů. Dala ho do průhledné fólie a protože se jí nevešel do kabelky, nesla ho v ruce. Po cestě domů se Zara rozhodla zajít do obchodu a udělat nějaké nákupy. Aby se jí podařilo dostat se k nějakému zboží (nejspíš k lahvi šampaňského), bezmyšlenkovitě položila složku na zem. A jak zjistila, že se u pokladny dělá fronta, vyrazila vpřed a na složku zapomněla. Po cestě domů zavolal Zaře její manažer, že už ten report nepotřebuje, tak Zara, místo aby šla domů, tak se stavila s kamarádkou ještě v jednom baře. A až doma Zara zjistila, že nemá ten zatracenou složku s reportem. Zavolala do baru, jestli ji tam nenašli. Ale nenašli. Zavolala do obchodu, ale ani tam nepochodila. Jelikož byl obchodník filuta a samozřejmě report našel, ale zapřel ho, tak tím se Zara dopustila další chyby. Nehledě na to, že tím telefonátem zabránila investigativcům firmy ten report najít. A když se jí pak manažer zeptal, kde vlastně ten report ztratila, nebyla mu to Zara schopná říct, težko říct proč, asi to v tom baře trošku s kamarádkou přepískly. Tak se report s citlivými daty dostal do nepovolaných rukou obchodníka. Tady by mohl scénář skončit. V tréninkovém programu je ovšem dovětek, že vše dobře dopadlo, jelikož byl report na firemním hlavičkovém papíře, tak ho obchodník na nejbližší pobočce odevzdal. No věřili byste tomu?

A ještě jeden program k uvědomění informačních rizik.

Sue zavolal někdo z IT helpdesku. Tedy představil se jako někdo z helpdesku, což si Sue neověřila. (Sue je asi úplně blbá, když se baví s někým, kdo se jí nepředstavil - pozn. Zegr). Ten někdo Sue řekl, že volá, aby zkontroloval, zda problém vzniklý přerušováním sítě, neměl vliv na její data. Aby ten problém mohl vyřešit, požádal zástupce helpdesku Sue o její vstupní data a heslo. Jelikož chtěla být Sue nápomocná a při představě, co by se stalo, kdyby byla její data v počítači zničená nebo ztracená, Sue mu dala svá ID a heslo v očekávání, že problémy budou vyřešeny.
Sue se pak vrátila ke své práci a za chvíli měla další hovor. Volal jí nějaká žena, která se představila jako Administrátorka (Sue je asi fakt úplně blbá, když opakuje stejnou chybu 2x - baví se s někým, kdo se jí nepředstavil - pozn. Zegr), a ta byla strašně frustrovaná z toho, že má jen deset minut na to, aby získala nějaké cenové detaily pro finančního manažera na důležitý míting. Administrátorka také řekla, že má problémy se svým počítačem a požádala Sue, aby tato data odfaxovala co nejrychleji. Když Sue váhala, protože se jednalo o data klasifikovaná jako tajná, Administrátorka ji ujišťujovala, že informace zůstane utajena, protože ona stojí rovnou u faxu a také pohrozila Sue, že to nareportuje jejímu nadřízenému, když jí nepomůže. Pod tímto tlakem se Sue rozhodla fax poslat na číslo dané jí Administrátorkou. (Sue je asi fakt doopravdy úplně blbá, že poslala něco někomu, kdo se jí nepředstavil - pozn. Zegr).
Sue se zase vrátila k práci. Obdržela email ze banky, kde má svůj osobní účet. Email se prezentoval bankovním logem a z bankovní emailové adresy, a dále vysvětloval, že banka provádí plánovaný upgrade softwaru, aby zlepšila kvalitu servisu pro zákazníky. Email vedl Sue k tomu, aby vstoupila na stránky, kde měla potvrdit své bankovní detaily. Odkaz se zdál být v pořádku a Sue poznávala bankovní styl a logo, proto Sue následovala odkaz a vložila všechna požadovaná data. Sue si neověřila, zda je email opravdu z banky. (v tomhle je Sue trochu nevinně, naletěla někomu, kdo zneužil bankovní inicály, ale na druhou stranu, ne na všechny emaily se má tupě opdovídat, takže Sue bude fakt nejspíš asi úplně blbá - pozn. Zegr).
A pak se zase vrátila k práci. Vzpomněla si, že si chtěla najít dobrou cenu na 30ti palcovou televizi do svého nového bytu. Jak začala hledat na internetu, jedno pop-up okno ji zvalo k návštěvě stránky, kde by mohla vyhrát auto. Sue tento odkaz následovala a našla velmi dobře vypadající webovou stránku, kde musela vložit svou emailovou adresu a heslo, což také udělala. Nejen že to Sue udělala v pracovní době, ale navíc dala všanc svá další osobní data. (Sue je fakt asi nejspíš doopravdy úplně BLBÁ - pozn. Zegr).
Chtěli byste mít takovou Sue doma?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucc Lucc | Web | 14. července 2011 v 21:02 | Reagovat

Ahoj, na mém blogu právě probíhá zápis do soutěže o nej fotku, ale musíš ji fotit ty!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.