Vzkaz z minulosti

6. června 2011 v 12:00 | insider |  Nemístné postřehy
Někdy není od věci nečíst jenom bulvární deníky typu MFDnes, Blesk, apod., méně hodnotné barevné časopisy (třeba Reflex nebo Rytmus života nebo Bravo), nebo plnotučné časopisy jako třeba Playboye nebo Hustlera, i když uznávám, že přístup k nim je mnohem snazší než k těžké a vážné literatuře.


Samotné noviny se čím dál tím víc blíží definici, kterou používá moje máma - že je to jen odvar z prázdných makovic. No uznejte, že ne? Dneska se nedá věřit ani výsledkům na sportovní straně. Nehodnotné barevné časopisy? Uznejte, koho dneska zajímá, jestli má zpěvačka H.V. pocit, že ji rádia zanedbávají a že je to kampaň proti ní? Nebo že hokejista J.J. chodí nebo vlastně už nechodí s nějakou slovenskou modelkou, že? A u těch plnotučných (a hele to je vynikající neplánovaná narážka na modely na barevných plakátech uvnitř zmíněných pánských časopisů) se můžeme aspoň pokochat, že jo.

Jenže i vážnými věcmi je člověk živ - třeba takoví poslanci, jak složité to mají, do práce si můžou chodit, jak se jim zachce, a náhrady za cestování, ubytování, asistenty, asistentky, atd. dostávají, a i tak jim to přijde složité, proto by chtěli prostě jeden pevný základ a hotovo, ne řekněte, 230 tisíc měsíčně, to je dostatečná odměna za tu záslužnou činnost, ne?

Myslím ale, že i oni by dnes zachovali stejně jako ti před skoro 600ti lety, kdyby se objevil někdo, kdo by tak zarputile hájil pravdu a právo na svůj vlastní názor, jako to dělal člověk, jehož níže cituji. A ruku na srdce, kolik lidí u nás by s nimi souhlasilo… Domnívám se, že u nás prosazování pravdy a vlastních názorů tak nějak nemá tradici - a nesouvisí to s tím, že ani hulení u nás nějak nemá tradici. Možná že je to tím, že tak nějak směřujeme zpět k nesvobodné = otrokářské společnosti - je sice pravda, že je to nemorální, brát lidem svobodu, ale tak nějak se zdá, že lidstvo spíš bazíruje na přísunu potravy, a ne svobody. Když usoudíme, že nějakých 30 až 40 procent lidí volí strany, které prosluly otrokářským přístupem k lidem, tak se bojím, že nakonec by každý, kdo "nedrží hubu a krok" dopadl špatně… Jen by se to nejspíš muselo kvůli multikulturalistům a obhájcům lidských práv nějak přejmenovat, třeba na "konstruktivní sebeomezení a zrušení egoismu západního člověka". No musíme to těm dřív utlačovaným oplatit, aby nám odpustili, ne?

Ale zpět k těm citátům, uznávám, že jsou delší, ale myslím, že vás to nezabije (a koho jo, tak ať se ozve, nějak to vyřešíme). Odmyslete si narážky poplatné víře a době, kdy vznikly, myslím, že smysl a appeal zůstane stejný:

"Musí se tu uvážit, kdo je ten, jenž přikazuje, musí se uvážit, co se přikazuje, a musí se uvážit i postavení člověka, který má poslouchat. Uvažme, zda se nařizující nemůže mýlit a jak dalece je určitý skutek užitečný tomu, kdo má poslouchat, a zda ten, kdo má uposlechnout, je k tomu skutku uzpůsoben. Neboť i představený se může mýlit, ani skutek nemusí být tak užitečný, a je jisto, že i ten, kdo má poslechnout, nemusí být k onomu skutku uzpůsoben. Je třeba, aby rozum byl vůdcem jak při skutku rodově dobrém, tak při skutku blíže neurčeném. Při skutku rodově dobrém: jestliže představený rozkazuje svému podřízenému, aby dal almužnu a tím ožebračil vlastní děti, nebo aby se podrobil pokání postem, který by odpovědně na sebe nestačil vzít, nebo aby odříkával mnohé modlitby, jak tím zpovědníci často zatěžují lidi - jistě v takových případech nemáme poslouchati ani papeže, když přece otec je spíše povinen živit své děti než dávat jiným almužny, a není povinen brát na sebe nesnesitelná břemena. A stejně tomu je se skutky blíže neurčenými. Neboť kdyby mi papež nařídil pískat na píšťalku, stavět věže, šít nebo tkát šaty a nadívat jitrnice, zdali by neměl můj rozum soudit, že mi papež nařídil hloupost? Proč bych nedal v této věci přednost svému názoru před výrokem papežovým? Ano, kdyby mi to nařídil i se souhlasem všech našich doktorů, rozum by musel usoudit, že jejich výrok je hloupý."

Jestli jste uhodli, že je to Jan Hus, koho cituji, tak jste opravdu dobří. A ještě jeden na závěr:

"Protož, věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti; neboť pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, jež jest odloučení věčné od milosti boží i od blahoslavené vší radosti, kteréžto radosti dojde, kdožkolivěk věří v Boha i v Jezu Krista, jenž jest pravý Bůh a pravý člověk"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.