Proč se jezdí vlevo nebo vpravo

9. března 2011 v 12:47 | insider |  Zajímavosti
Nevím proč (a vlastně už ani nevím s kým) jsem měl někde v hospodě debatu o výhodách nebo nevýhodách ježdění vlevo nebo vpravo. Ale vzhledem k tomu, že to bylo v hospodě, tak to určitě mělo závažný důvod. Jelikož jsem o pozadí celého procesu nic moc nevěděl, obrátil jsem se na internet a našel tam mj. tento článek, jehož trochu zkrácený překlad vám zde nabízím, pokud si tedy nechcete přečíst vše v originále (iniciativě se totiž ani u nás meze nekladou). Pokud se vám můj překlad bude zdát divný nebo nedůvěryhodný, na těchto stránkách si můžete přečíst jinou verzi překladu téhož článku. Pokud vás tohle téma nezajímá, jak je ctěná libost, ale dobře vám tak.


Skoro tři čtvrtiny světa jezdí vpravo a země, které tak nečiní, jsou skoro všechny bývalými britskými koloniemi. Tahle divná manýra udivuje zbytek světa, ale byl k tomu jasný důvod.
.
V minulosti všichni cestovali po levé straně cesty, protože to byl nejúčelnější způsob pro feudální společnost. Jelikož většina lidí jsou praváci, šermíři preferovali jít vlevo, aby měli svou pravou paži blíže k oponentovi a pochvu s mečem či šavlí od něj dále. A navíc jelikož se pochva nosila na levém boku, snižovalo to riziko, že s ní někoho bouchnete.

A dále, pravákům se lépe nasedá na koně z jeho levé strany a bylo by i těžké nasedat zprava, právě kvůli meči na levém boku. Je bezpečnější nasedat a sesedat z koně na kraji silnice než doprostřed, takže bylo logické jezdit s koněm na levé straně cesty.
.
Během 18. století se ale situace začala měnit, vozkové ve Francii a také v USA začali vozit své výrobky ve velkých vozech tažených více páry koní. Jelikož tyto vozy neměly kozlík, seděl vozka na posledním levém koni, aby měl pravou ruku volnou na pohánění. A protože seděl vlevo, tak chtěl přirozeně míjet jiné vozy na své levé straně, aby se vyhl případné kolizi. Proto se začalo jezdit vpravo.
.
A navíc v roce 1789 dala velký impuls evropskému cestování vpravo Francouzská revoluce. Je fakt, že před revolucí cestovala aristokracie vlevo, aby mohla honit rolnictvo na pravé straně svou pravou rukou, ale po pádu Bastily a následujících událostech, na sebe nechtěli aristokraté upozorňovat a schovávali se mezi rolnictvo napravo. Oficiální uvedení pravidla o jízdě vpravo bylo v Paříži uvedeno v roce 1794, víceméně souběžně s Dánskem, kde byla jízda vpravo povinná od roku 1793.
.
Později se "pravismus" rozšířil i do zemí, které dobýval Napoleon - Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Švýcarsko, Německo, Polsko a Rusko, do mnoha částí Španělska a Itálie. Státy, které Napoleonovi odolaly, zůstaly "nalevo" - Británie, Rakousko-Uhersko, a Portugalsko. Toto evropské rozdělení mezi levo- a pravojezdící země se udrželo více než 100 let, prakticky až do První světové války.
.
Ačkoli levojezdné Švédsko postoupilo po rusko-švédské válce (1808-09) pravojezdným Rusům Finsko, švédské právo - včetně dopravních předpisů - zůstalo ve Finsku platné na dalších 50 let. Až v roce 1858 přehodilo ruské impérium ve Finsku jízdní strany.
.
Trend mezi národy se časem přiklonil k ježdění vpravo, ale Británie udělala vše, aby zmařila celosvětové sjednocení. Každá země si musela vytvořit dopravní pravidla vzhledem k velkému rozvoji cestování a stavbě silnic v 19. století. Levostranné ježdění bylo v Británii povinné od 1835. Země, které byly součástí britského impéria ji následovaly. Proto ještě dnes Indie, Austrálie, Nový Zéland a bývalé britské kolonie v Africe jezdí vlevo. Výjimkou z pravidla, jako vždy nějakou existující, je Egypt, který byl nejprve dobyt Napoleonem než se stal britskou kolonií.
.
Ačkoli Japonci nikdy nebyli součástí britského impéria, jejich doprava je taky levosměrná. Tento zvyk se praktikoval už od období Edo (1603-1867), kdy zemi řídili samurajové, ale trvalo to až do roku 1872, kdy se toto nepsané pravidlo stalo oficiálním. To byl totiž rok, kdy byla dostavěna první japonská železnice, postavená s technickou pomocí Britů. S velkým rozvojem kolejové dopravy bylo zavedeno i pravidlo, že vlaky a tramvaje jezdily vlevo a míjely vpravo. Každopádně ale trvalo další polovinu století, než bylo v roce 1924 pravidlo jízdy vlevo pevně uzákoněno.
.
Když Holanďané dorazili do Indonésie v roce 1596, přinesli s sebou zvyk jezdit vlevo. Bylo to předtím, než Napoleon Nizozemsko dobyl a zavedl jízdu vpravo, takže většina bývalých holandských kolonií zůstala nalevo, jako např. Indonésie nebo Surinam.
.
Na počátku anglické kolonizace severoamerického kontinentu, byly anglické dopravní zvyky respektovány a v koloniích se jezdilo nalevo. Po dosažení nezávislosti na Anglii, byli všichni dychtiví zbavit se všeho, co připomínalo britskou koloniální minulost, a postupně přešli na jízdu vpravo (samozřejmě nelze opomenout vliv osadníků původem z jiných zemí než z Anglie). První zákon nařizující jízdu vpravo byl zaveden v roce 1792 v Pensylvánii, a podobné pak v New Yorku (1804) a New Jersey (1813).
.
Navzdory vývoji v USA, některé části Kanady pokračovaly v praktikování jízdy vlevo do doby krátce po Druhé světové válce. Teritoria kontrolovaná Francouzi (od Quebecu po Louisianu) jezdila vpravo, ale teritoria obsazená Brity (Britská Kolumbie, New Brunswick, Nova Scotia, ostrov Prince Edwarda a Newfoundland) vlevo. Britská Kolumbie a atlantické provincie se přesunuly napravo ve dvacátých letech 20. století, ke shodě se zbytkem Kanady a USA. Newfoundland jezdil vlevo do roku 1947 a byl připojen ke Kanadě v roce 1949.
.
V Evropě se levojezdné země jedna po druhé přidávaly k těm pravojezdícím. V Portugalsku se tak stalo ve 20. letech 20. století. Změna proběhla v jeden den v celé zemi, včetně kolonií. I když země sousedící se zeměmi s ježděním vlevo, byly osvobozeny. Proto Macao, Gou (nyní část Indie) a Portugalská Východní Afrika zůstaly u starého pravidla. Východní Timor, který sousedil s Indonésií, kde se jezdí vlevo, to sice změnil na pravou stranu, ale pravidlo jízdy vlevo bylo opět uvedeno v platnost Indonésany v roce 1975.
.
V Itálii se začalo jezdit vpravo na začátku 90. let 19. století. První italská dálniční pravidla, vydaná 30.6.1912, uzákonila, že auta musí jezdit vpravo. Města s tramvajovou dopravou mohla ovšem zůstat u ježdění vlevo, pokud umístila varovné cedule na hranicích města. V roce 1923 se nařízení zpřísnilo, nicméně Řím a města na severu Milán, Turín a Janov mohla zůstat u starého způsobu. Během dvacátých let se ale ježdění vpravo stalo standardem po celé zemi, Řím to změnil v roce 1925 a Milán 1926.
.
Až do 30. let 20. století Španělsko postrádalo národní silniční pravidla. Některé části země jezdily vpravo (např. Barcelona), jiné vlevo (např. Madrid). Až 1.10.1924 byl Madrid "přepnut" napravo.
.
Rozpad Rakousko-Uherska nepřinesl žádné změny: Československo, Jugoslávie a Maďarsko pokračovaly v ježdění vlevo. Rakousko samotné bylo kuriozitou. Polovina země jezdila vlevo a polovina vpravo. Rozdělující čára byla přesně tou, kde se zastavily Napoleonovy výpady v roce 1805. Když Něměcko anektovalo Rakousko v roce 1938, Hitler nařídil, že doprava se změní na jízdu vpravo, a to přes noc. Změna uvrhla dopravu ve zmatek, protože motoristé neviděli na značky. Ve Vídni se tato změna přes noc ukázala jako nemožná vzhledem k tramvajím, proto se ostatní doprava pohybovala napravo, zatímco tramvaje ještě pár týdnů nalevo. Československo a Maďarsko, jako skoro poslední země v Evropě jezdící vlevo, to musely změnit po invazi Němců v roce 1939 resp. 1944.
.
(Pozn. Není tak úplně pravda, že to pravidlo u nás zavedl Hitler - k zavedení jízdy vpravo "v přiměřeně vhodné době" se signatářské státy včetně Československa zavázaly v rámci dodatku k Pařížské úmluvě v roce 1926. V roce 1931 Československo přislíbilo, že změnu zavede do pěti let, což se samozřejmě nestalo, protože o ní bylo rozhodnuto až teprve Opatřením Stálého výboru Národního shromáždění č. 275/1938 Sb. ze dne 10. listopadu 1938. Účinnost tohoto ustanovení byla stanovena na 1. května 1939, akorát že Němco byli o fous rychlejší při okupaci.)
.
Gibraltar změnil svou dopravu na pravosměrnou v roce 1929 a Čína v roce 1946. Korea nyní také jezdí vpravo, ale jen proto, že se přešla přímo z japonského područí pod americký a ruský vliv na konci Druhé světové války. Pakistán také uvažoval o změně napravo v 60. letech minulého století, ale nakonec rozhodl tak neučinit. Hlavní argument proti změně byl, že karavany velbloudů často křižují cesty v noci, zatímco jejich řidiči dřímají. Obtíže naučit staré velbloudy novým trikům byly rozhodující pro pákistánské odmítnutí. Nigérie, bývalá britská kolonie, byla tradiční zemí, co se týče jízdy vlevo, s importovanými britskými auty uzpůsobenými pro tuto jízdu, ale když dosáhli nezávislosti, odhodili svou koloniální minulost, jak rychle to jen šlo a přeorientovali se na jízdu vpravo.
.
Švédsko, jedna jediná země v kontinentální Evropě po Druhé světové válce jezdící vlevo, cítila narůstající tlak na změnu řízení v souladu se zbytkem Evropy. Problém byl v tom, že oba jeho sousedi již napravo jezdili, a protože zde je mnoho malých cest bez pohraničních stráží vedoucích do Norska a Finska, bylo složité si uvědomovat, ve které zemi zrovna jste. V roce 1955 vyhlásila švédská vláda referendum o změně na jízdu vpravo, a ačkoli ne méně než 82 procent řeklo "ne", švédský parlament vyhlásil zákon o změně pro rok 1963. Změna se odehrála 3.9.1967 v 5 hodin ráno. Všechen provoz byl zastaven 4 hodiny před a hodinu po této změně, aby bylo možné předělat všechno dopravní značení. Dokonce byla přizvána na pomoc i armáda. Také byl uzákoněn pomalý limit rychlosti, který byl posléze postupně zvyšován. Celý proces zabral zhruba měsíc.
.
Po úspěšné změně ve Švédsku, tak učinil i Island, v roce 1968. Ghana změnila strany v roce 1974.
.
V 60. letech minulého století také Velká Británie uvažovala o změně, ale místní konzervativní síly udělaly všechno, co mohly, aby utlumily návrh hned v zárodku. Mimoto fakt, že by to stálo miliardy liber, tomu také nepomohl. Británie tuto myšlenku zavrhla.
.
Dnes jen 4 země v Evropě jezdí vlevo: Velká Británie, Irsko, Kypr a Malta. Dne 7.9.2009 se Samoa stala teprve třetí zemí na světě, která změnila z řízení vpravo na řízení vlevo. Vpravo se jezdilo od té doby, co se Samoa stala na počátku dvacátého století německou kolonií, i když patřila po První světové válce administrativně Novému Zélandu a posléze je samostatná od roku 1962. Hlavním důvodem bylo usnadnit dovoz levných aut ze zemí s jízdou vlevo, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu.
.
Pár příkladů zemí s jízdou vlevo mimo Evropu (o kterých ještě nebyla řeč) např. Bangladéš, Bhútán, Brunej, Kajmanské ostrovy, Hong Kong, Jamajka, ostrovy Pitcairn (zde ztroskotala loď Bounty), Seychely, Singapur, Jižní Afrika, Srí Lanka, Thajsko…
.
Údajně jezdí vlevo cca 1,9 mld. Lidí (což je nějakých 34% z celkového počtu obyvatel Země) a vpravo údajně cca 3,8 mld. (což dělá ten zbytek tzn. 66%)
V jakýchsi britských novinách vyšel jako aprílový žertík článek o tom, že vzhledem k evropské integraci se Spojené království přeorientuje na jízdu vpravo. Ovšem vzhledem k tomu, jak velký objem práce je s tím spojen, měla by být tako přeměna rozdělena na jednotlivé fáze: prvních 6 měsíců se tato změna měla týkat jen autobusů a taxíků…
.
V Myanmaru (dříve Barma) se jezdilo až do roku 1970 vlevo, říká se, že pak ale interpretoval vůdce země jeden svůj sen jako pokyn ke změně na jízdu vpravo. Změna byla provedena, jakkoli to odporovalo tomu, že všechna stará auta byla uzpůsobena jízdě vlevo, a všechna nová importovaná auta z Japonska taktéž… Dodnes je údajně možné vidět v Rangúnu staré semafory na špatných stranách silnice…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fero Fero | 12. listopadu 2012 v 20:26 | Reagovat

Pěkný článek, děkuji za něj. Jen je chyba v překladu hned  v první větě. Čtvrtina světa jezdí vlevo.

2 insider insider | 13. listopadu 2012 v 10:15 | Reagovat

[1]: týjo, fakt... :-D

3 insider insider | 13. listopadu 2012 v 10:16 | Reagovat

už jsem to spravil :-|

4 Kate Kate | 17. června 2013 v 22:03 | Reagovat

Magnific!

5 Jirka Jirka | 2. srpna 2013 v 8:36 | Reagovat

super clanek

6 Pavelka Pavelka | 10. dubna 2014 v 11:52 | Reagovat

Výborný článek!
Konečně mám v tom jasno, jak to všechno začalo. :-)

7 badaxe badaxe | 18. září 2015 v 12:05 | Reagovat

S tou Itálií to asi bylo nějak složitější, ještě za války se tam vyráběla vozidla s volantem vpravo, takže asi to nebylo moc všeobecné. Nejsem si jist, ale možná jim to sjednotili až spojenci a němci :-) Armáda třeba měla i v itálii vyráběné polopásové tahače, které se lišily od originálu jen opačnou stranou umístění volantu. stejně tak i většina armádních náklaďáků měla volant napravo.

8 Petr Petr | 25. února 2016 v 16:59 | Reagovat

U Švédska je špatně datum. Správně má být 3.9.1967, nikoli 1963, viz Wikipedie a "Dagen H".

9 insider insider | 17. března 2016 v 9:45 | Reagovat

to Petr: dík

10 Winstonrogue Winstonrogue | E-mail | Web | 31. března 2017 v 2:29 | Reagovat

thanks due to the fact that this countless revealing website, finance up the massive undertaking check out this <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> offers    , buy <a href=http://avi.vg>sex toys</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.