Otcovy zápisky I.

16. listopadu 2010 v 14:37 | insider |  Zegrovy postřehy
Nejsem příznivcem toho, že si může kdekdo ventilovat svoje osobní věci na internetu.
Navíc když jsou to zpravidla plytkosti, navíc s hrubkama a navíc nijak zábavné. A proto jsem se do nějakých extrémně osobních věcí, které taky neumím podat kdovíjak vtipně a duchaplně, aby to bylo zajímavé, nepouštěl. Však se to z prohlídky našeho archivu dá poznat. Koneckonců proč by vás mělo zajímat, co se zrovna mě událo či neudálo, že jo. Nicméně s tím je konec. A může za to listopad. Respektive minulý listopadový víkend.


Co se vlastně stalo? Z meteorologického hlediska dohromady nic, zvedal se atmosférický tlak a hnal se sem příliv teplého vzduchu od jihu. A proto foukal vítr. A jak fouká vítr, dá se dělat co? Dají se pouštět draci. Vzpomínáte si? Já nebyl pouštět draka tak možná 20 let.

A protože předpověď vypadala už ve středu dobře, dovolil jsem si své drahé choti navrhnout, jestli by mohla ve volném čase zajít do obchodu, a pořídit nějaké ty létající věci. Nejprve to sice vypadalo, že dostanu létajícím talířem, ale naštěstí to byla jen utěrka. Draky koupila dva. S přípravou jednoho jsem byl hotov za chvilku, ten druhý byl hlavolam. Byly to totiž čtyři malí draci, kteří se měli zapojit za sebe, což by nebyl takový problém, kdyby byly přiložené díly stejné a řekněme kompatibilní. Tenhle "4drak" nakonec vůbec neletěl, a jeho jediná záchrana, aby neletěl z bytu, bylo mé rozhodnutí, že ho pověsím holkám ke stropu jako ozdobu. Moje žena k tomu poté podotkla, že to možná do Vánoc stihnu, ale nechtěla na to vsadit.

V neděli po obědě jsme vylezli na pole nad město a řeknu vám, podmínky byly vynikající. Měl jsem nejprve trochu obavy, že to nebude lítat, a že to holky nebude bavit. Že budem běhat po poli v marné snaze dostat draka do vzduchu. Ale šlo to bez-vad-ně. Fakt stačilo zvednout ruku s drakem, napnout šňůru a drak letěl k obloze. Holky to nejprve bavilo, běhaly s drakem nad hlavou, hezky se střídaly. Pak se trochu unavily a začaly běhat po strništi jen tak. Přišla moje chvíle, drak byl konečně můj! Rozhodl jsem se, že vymotám šňůru na maximum a užiju si to. Ale v tom momentě málem došlo k tragédii. Ti čínští pitomečkové sice namotali šňůru na plastovou kladku, ale zapomněli ji na začátku na tu kladku přivázat… Ještě že mě napadlo si to pohlídat, protože jinak by nám drak v tom větru uletěl až nad Mošnov, kde by ho sestřelila protivzdušná obrana a nějací turisti si to náhodou nahráli do mobilu a nakonec by to vysílali na TV Nova ve zprávách… Naštěstí jsem tomu duchapřítomně zabránil a drak neuletěl. Ještě jsem ho holkám na chvíli půjčil, a pak už jsme šli domů. Myslím, že se nám to líbilo. Alespoň mně teda jo.

Jaké z toho plyne poučení? Dneska jak někteří experti v rámci cost savingu ruší pracovní pozice a jejich pracovní operace, tak jim vůbec nedojde, že šňůry se musí dobře přivazovat, jinak by nám ten oběšenec taky mohl spadnout a zlámat si nohu, že?

Tak se zatím mějte a jestli jsem vás pouštění draků nebere, tak sorry...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.