Naše situace a Stopařův průvodce

13. května 2009 v 13:42 | zegr |  INSIDER archív 2009

Určitě se tu najde alespoň jeden člověk, který viděl nebo slyšel nebo četl The Hitch Hiker's Guide to the Galaxy (Stopařova průvodce po Galaxii). Pokud nevíte o čem mluvím, doporučuji třeba tyto stránky: http://www.chuckiejemagor.szm.sk/life.html nebo http://kalnyp.sweb.cz/books/adams/

Teď si dovolím citát z oné knihy: (všem, kterým se zdá příšerně dlouhý, aby ho četli, říkám rovnou, že jim nedojde pointa mého příspěvku, takže si to laskavě přečtěte)

(začátek citátu)

"Měl jste právo vznést námitky nebo předložit protinávrhy v patřičné lhůtě."
"V patřičné lhůtě?" opičil se Arthur. "V patřičné lhůtě? Dozvěděl jsem se o tom včera, když ke mě domů přišel nějaký řemeslník. Ptal jsem se ho, jestli přišel umýt okna, a on na to že ne, že přišel zbourat dům. To mi ovšem neřekl rovnou. Nejdřív otřel pár oken a vyinkasoval pět liber. Pak se s tím teprve vytasil."
"Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tři čtvrtě roku."
"To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na ten způsob."
"Ale ty plány byly vyvěšeny..."
"Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa."
"Tam je oddělení, kde je vyvěšují."
"S baterkou."
"Asi byl zrovna výpadek proudu."
"A schody zřejmě taky vypadly."
"Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?"
"Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!."
Po nebi přeběhl mrak. Jeho stín padl na Arthura Denta, opřeného o loket ve studeném bahně. (konec citátu)

* * *
A teď k té pointě. V dubnu byla u nás ve fabrice týden odstávka. A těm co měli starou (rozuměj loňskou) dovolenou, byla tato dovolená odebrána ve vztahu k oné odstávce. Sice jsem to nevěděl (nejen já), ale to nevadí. Prý to tak dohodly odbory. Prý to viselo někde na nástěnce…

* * *
A nakonec ještě jeden citát ze stejné knihy (zase dlouhý):

(začátek citátu)
Zemi zasáhlo náhlé ticho. Bylo to přinejmenším horší než předchozí hluk. Chvíli se nedělo nic.
Obrovské lodi nehybně visely na obloze, nad všemi pozemskými státy. Visely bez hnutí, obrovité, masívní, nehybné proti obloze, ztělesněné rouhání proti přírodě. Spousta lidí utrpěla šok, když se pokoušeli pochopit, co vidí. Lodi visely na obloze přesně tak, jak by tam viset nemohly.
A pořád se nic nedělo.
Pak se ozval téměř neslyšný šepot, náhlý kosmický záchvěv zvuku pronikajícího atmosférou. Všechny hi-fi přístroje na světě, všechna rádia, všechny televizní přijímače, všechny kazetové magnetofony, všechny nízko i vysokofrekvenční reproduktory a všechny středopásmové zesilovače na celém světě se samy od sebe bez hluku zapnuly.
Každá plechovka, každá popelnice, každé okno, každé auto, každá sklenice, každý kus rezavého plechu se rázem aktivoval jako akusticky dokonalý reproduktor.
Zemi, těsně předtím než zanikne, mělo být dopřáno vyzkoušet nejdokonalejší způsob reprodukce zvuku, největší veřejný rozhlas, jaký byl kdy vybudován. Ale nevysílal se žádný koncert, žádná hudba, žádná znělka, pouhá zpráva.
"Pozemšťané! Věnujte pozornost tomuto hlášení," řekl jakýsi hlas. Bylo to úžasné. Úžasně dokonalý kvadrofonní zvuk s tak mizivou mírou zkreslení, že i nebojácný muž by zaplakal.
"Hovoří k vám Prostetnik Vogon Jelc z Galaktického úřadu pro plánování hyperprostorové dopravy," pokračoval hlas. "Jak nepochybně víte, plány pro rozvoj okrajových oblastí Galaxie vyžadují vybudování nové hyperprostorové expresní dálnice, která má vést vaší sluneční soustavou. Vaše planeta je bohužel jedna z těch, které jsou určeny k demolici. Celá akce bude trvat necelé dvě pozemské minuty. Děkuji vám."
Rozhlas umlkl.
Děs nepochopení zachvátil přihlížející pozemšťany. Hrůza se zvolna sunula shromážděnými davy, jako by to byly železné piliny na listu papíru, pod nímž se pohybuje magnet. Vtom vypukla panika, zoufalá touha prchat, jenomže nebylo kam.
Když to Vogoni viděli, zapnuli znovu improvizovaný rozhlas:
"Nemá cenu tvářit se překvapeně. Všechny plány a příkazy k demolici jsou už padesát pozemských let vyvěšeny na vašem místním plánovacím odboru na Alfě Centauri, takže jste měli spoustu času vznášet formální protesty. Teď už je pozdě dělat kvůli tomu rozruch."
Rozhlas opět zmlkl, jen ozvěna se nesla krajinou. Obrovité lodi se na nebi zvolna a bez námahy obrátily. Na spodku každé z nich se objevil otvor, čtverec černé prázdnoty.
Za chvíli se někomu někde zřejmě podařilo zmocnit se vysílačky, zaměřit vlnovou délku a odvysílat vogonským lodím zprávu, orodující za planetu. Nikdo neví, co se v ní říkalo, zato všichni slyšeli odpověď. Rozhlas znovu zlobně naskočil. Hlas zněl tentokrát hodně otráveně.
"Co tím chcete říct, že jste nikdy nebyli na Alfě Centauri? Proboha, lidstvo, vždyť je to přece jen čtyři světelné roky! Je mi líto, ale když se neobtěžujete zajímat ani o místní záležitosti, je to vaše chyba.
Energetizujte demoliční paprsky!"
Z černých otvorů vytrysklo světlo.
"Taková pitomá apatická planeta," dodal hlas na stejné vlnové délce, "s tou se přece nebudu párat!" Kdosi vypnul rozhlas.
Bylo děsivé hrůzyplné ticho.
Ozval se děsivý hrůzyplný zvuk.
Bylo děsivé hrůzyplné ticho. (konec citátu)

***
Líbí se vám takové zacházení?

P.S. Tu knihu si přečtěte celou, je dost dobrá. Ať pak víte na co je ručník.
P.P.S. Čtyřicet dva
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.