Ano nebo ne?

2. října 2008 v 15:00 | Zegr |  INSIDER archív 2008

Není to zase žádná anketní otázka, a není ani důležitá, takže nebudeme sčítat vaše odpovědi pro tu nebo onu možnost, spíš jen námět, abyste si řekli, jestli by vám to za to stálo nebo ne.

Mně to stálo prémie. Všimněte si, že nespecifikuji kolik - vzhledem k tomu, že smluvně mám 5, ale nikdy jsem se nedostal přes 50%, tak vlastně ani nevím o kolik jsem přišel. Nicméně moje Loyalty byla ohodnocena jako nula, a tudíž celý výsledek, včetně 5S, 3J, work performance a já nevímčeho ještě je taky "zero". A co se vlastně stalo? Odmítl jsem jít čistit podlahu před příjezdem našeho nejvyššího. Byla to sice jen hodina, možná hodina a půl, což je v životě lidském hrozně málo, řeknete si. Ale prostě jsem v ten den buď náladu nebo co, možná jsem už byl unavený tím, jak management k celému problému "jak zamaskovat naše chyby co nejlépe" přistoupil, možná jsem si vzpomněl, jak trapně jsem tu podlahu už párkrát čistil. Odmítl jsem, a to mám za to.


A co teď? A co příště? Mám si říct, že se raději příště obrazně ohnu a seberu ty peníze ležící na zemi nebo obrazně vystrčím hlavu a pak po ní dostanu? O který princip se mám opřít? Brát své jisté a nechat to být nebo se vybodnout na kompaniji, kde vám celoměsíční prémie vyměří podle jednoho odpoledne? Ano nebo ne?

P.S. a to budu bit ještě doma, ojojoj!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sikk sikk | 3. října 2008 v 17:03 | Reagovat

Myslím, že tady není stěžejní problém "o co" se opřít, ale "o koho"..Asi by to spíš chtělo loajalitu na straně kolegů, nebo přišli i jiní o prémie?

2 geo geo | E-mail | 11. října 2008 v 23:53 | Reagovat

Se divím, že se ještě divíte:)...prémie se vždy měřily na základě momentální nálady vedoucích, ev. božského příkazu z míst nejvyšších. Nebo snad máte pocit, že někdo v průběhu měsíce důkladně kontroluje vaše výkony. Ba navíc,.např. v případě mém a kolegů z mého týmu, o našich bonusech rozhoduje člověk, který, po téměř třech letech každodenního kontaktu, nemá tušení, jaké je mé příjmení, tzn. když mu pak na stůl přijde žádost o vyčíslení bonusů, asi si s tím hlavu moc neláme,..protože i kdyby měl přehled o mé pracovní aktivitě, stejně neví, jak se jmenuji, tudíž by nejspíš stejně můj bonus přiřadil někomu jinému. A co se loajality kolegů týče,.na tu bych taky moc nesázel,..není to tak dávno, kdy se v okolí správní budovy vztyčovaly cedulky, které rozdělovaly prostor na zóny odpovědnosti za zeleň. Jasně si pamatuji, jak jsme já i mí bezprostřední kolegové byli strašně proti, když se začalo proslýchat, že asi budeme muset jít plet. Tehdy jsme se všichni jednoznačně shodli (všichni!!), že to odmítneme, protože to prostě nemáme v popisu práce a vůbec je to až urážející. Toto ovšem přesvědčení trvalo jen do chvíle, než přišel oficiální příkaz, doplněný navíc o demonstrativní nástup korejského managementu s motyčkami v rukou mezi záhonky před vchodem. Dva z naší skupiny, kteří měli nejvíc řečí předtím, se tentokrát bez řeči zvedli a připojili se, odvedli práci na našem úseku i za nás a vysloužili si chválu a nejspíš i plný bonus. Ovšem my ostatní jsme upadli do klatby. Nejenže jsme byli označeni za ty, kteří pro firmu nic nedělají a jsou tudíž k ničemu, ale navíc si dovolíme se k tomu vyjádřit, stěžovat si, a hlavně se ze svých chyb neponaučit...Asi bych se měl nad sebou zamyslet,...ale de facto není moc o čem,..myslím, že strpím tu klatbu a nechám si svou páteř rovnou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.