Květen 2008

Kristovy roky

24. května 2008 v 10:30 | insider |  INSIDER archív 2008
"Čas pádí, čas letí, těžko ta léta vrátíš zpět
A taky Husákovy děti dospěly do Kristových let" - Chinaski 1970
Možná si dělám nárok na něco, co není pravda, protože "Husákovy děti" se říká opravdu hlavně těm z ročníků okolo 1970, ale přiznejme si na rovinu populační exploze ročníků 1974 - 76 byla podpořena taky politickými rozhodnutími tehdejší vlády a u vesla byla taky stejná strana a u kormidla taky stejný Husák, takže bych navrhoval nazývat naše ročníky termínem "Husákovy děti II" a děti Husákových dětí I a II bychom mohli nazvat "Husákovými dětmi III" (i když doufám, že to nedopadne stejně jako s Matrixem II a Matrixem III, které ani zdaleka nedosáhly hodnot Matrixu prvního... a když jsme u toho číslování, prequel čili Husákovy děti 0, kdo by to asi mohl být?)
Nicméně abych se dostal k tomu, o čem chci psát - děkuji všem, kteří si na mně vzpomněli při příležitosti mých narozenin, udělali jste mi velkou radost. Ano, teď je to jasné, i Zegr dospěl do Kristových let...
Osobně věřím tomu, že muž jménem Ježíš Nazaretský (Kristus) určitě žil. Otázkou zůstává, jak rozpoznat, co opravdu dělal a co mu připisovali ti, kteří potřebovali jeho osobu glorifikovat a svou pozici tím posílit. Myslím si, že to byl určitě na první pohled normální chlápek, který jen chtěl pomoct svému rodu a nakonec (stejně jako spousta jiných) narazil na místní establishment. To, co z něj posléze udělali jeho následovníci, jejich pomocníci, vykladači a vykradači, to je druhá věc. Je sice nesporné, že křesťanství vyvedlo Evropu z jedné epochy do druhé (zaplaťpřírodazato), protože říkám rovnou, muslimem bych být nechtěl. Každopádně Ježíš Nazaretský byl potrestán za své politické postoje a smrt ukřižováním bych nikomu nepřál, hlavně ne za politiku (i když jsou i případy, kdy by to opravdu bylo to správné zúčtování, ne že ne). Zajímavý nápad měl myslím Dan Brown v Šifře mistra Leonarda, a to, že Ježíš měl děti, a koneckonců proč ne? Předpokládám, že byl plně funkčně vybaven a pokud neměl zrovna tu smůlu, že by byl neplodný (že by byl homosexuál si nemyslím), tak proč ne? Ženy ho určitě obklopovaly, zmiňme třeba jen Máří Magdalénu. Ovšem rozklíčovat to po všch těl letech je zřejmě nemožné, stačí že nejsme schopni interpretovat naše vlastní dějiny sotva 60 - 70 let staré... Docela by mně zajímalo, jestli někdy Ježíše Nazaretského napadlo, že bude takhle slavný a že kniha mj. i o něm bude tím skutečným bestsellerem a jestli by o to stál.
Myslím, že to necháme koňovi, ten má větší hlavu...
P.S. K tomu všemu ještě jeden ftípek (bacha slovensky!):
Rok 33, Palestína.
Ráno po svadbe v Káni Galilejskej. Svadobčania sa pomaly prebúdzajú z ťažkej opice. Väčšina sa drží za hlavu a stoná. Otec nevesty prosí:
- Ja mám neskutočný smäd. Skočte niekto po vodu.
Ježiš sa zdvihne, že teda ide on.
Vtom všetci zborovo vykríknu:
- Nie, nie!! Ty už prosím, nie!!

Poplatky info

12. května 2008 v 14:47 | sikk
Může se hodit: Poplatková bible

Jak na doktory

10. května 2008 v 7:37 | Zegr
Myslím, že jedním z důvodů zavedení poplatku u lékaře bylo to, aby ubylo pacientů, kteří chodili do ordinace tzv. simulovat, případně si popovídat a zabírat tak místo těm skutečně nemocným. Jak jste si ale mohli přečíst v prvomájovém příspěvku, tak to stejně moc nezabírá. Proto bychom se mohli dopracovat ještě k lepšímu řešení - zaveďmě zálohovou platbu, třeba 500 Kč, kterou dáme při vstupu do ordinace a pokud nás lékař shledá nemocnými, bude nám vráceno 470 Kč, čímž se zachová výše původního poplatku. Ten kdo bude přistižen při simulování, tak ztratí zálohu a při příští návštěvě si lékař z celostátní databáze vytáhne pacientovu kartu a zálohu mu přiměřeně zvýší. Stejně tak ale bude ve stehné databázi snadno k dosažení číslo o tom, který doktor vybírá hlavně zálohy a který opravdu léčí...
Už to vidím, jak budeme z ordinací odcházet všichni zdraví, tím pádem nebudeme tolik chodit k lékaři, tím pádem budeme lépe a déle pracovat, ale také tím pádem nebude potřeba tolik lékařů a tím pádem zůstanou jenom ti opravdu dobří, a tím pádem se v konečném důsledku ušetří na celém zdravotnictví, nebo se pletu?
Jen doufám, že zmizí ti, kterým ještě stále zůstává v hlavách reziduum ze "starých dobrých časů", reziduum o tom, že se dá socialisticky pracovat a kapitalisticky žít... Lékaři se budou muset (pochopitelně i se svým presonálem) setaskramentsky snažit najít tu správnou cestu mezi tím, kolik lidí odmítnout (a vybrat jejich zálohy) a kolik léčit, protože zálohy jsou fajn, ale když už nikdo asi nepřijde...
Koneckonců nechovám se někdy stejně když jseme třeba nakupovat? Dokáže vás protivný zápultník (rozuměj ten kdo stojí za pultem, ať se vyhneme genderově nepřipůstným slovům prodavač/prodavačka) otrávit natolik, že do toho obchodu už třeba příště nepůjdete? Anebo si koupíte míň než byste původně chtěli? Nejspíš ano, takže proč to neaplikovat i na doktory...
A když už jsem u těch nových nápadů - a když jsme posledně rozebírali to, co zakázat - je v zájmu celé společnosti zrušit vysílání seriálů z lékařského prostředí, protože pak mají samotní pracovníci v ordinacích mylný dojem, že zdravotníctví je o tom, že se sem tam udělá nějaký zákrok a pak se musí hlavně drbat, flirtovat, pít kafe, scházet se a rozcházet... A to nemluvím o těch, kteří se shlédli v doktoru Housovi... Pokud jste proti zákazu, tak potom bych hlasoval pro návrh umístit před každý seriál (a vlastně i před každý vysílaný pořad) to správné doporučující upozornění, třeba: "POŘAD NENÍ VHODNÝ PRO TY, KTEŘÍ VĚŘÍ VŠEMU CO VIDÍ NA OBRAZOVCE!!!"
Ovšem jaké upozornění dát před vysíláním z Parlamentu?

Návštěva praktického lékaře

1. května 2008 v 20:58
Předem se omlouvám svému "sparingpartnerovi", že tak trochu nedodržuju domluvená pravidla tohohle bloggerského "oupnspéjsu". Ale od čeho jsou pravidla, že…
Mám zážitek o který se chci podělit a zajímá mě, co si o tom myslíte…Mám zažité jisté pracovní návyky ze svého předchozího působiště a tedy ačkoliv jsem posledních několik dní procházela solidní angínou, nemocenská mi příjde jako krajní troufalost a tak jsem bojovala sama…Devátý den mé hrdinství vzalo za své a já se rozhodla navštívit ( v rámci odběhnutí v pracovní době) odborníka, a nechat si předepsat něco trochu profesionálního, co by mi moji samoléčbu urychlilo.
Kdybych věděla, že mě čekají 2 hodiny v nabité čekárně (spojená čekárna dvou doktorů, kam se vleze i pětadvacet lidí - a bylo sakra plno), tak si svůj výlet asi přece jen rozmyslím..No co už, příjemně jsem těch stodvacet minut prokuckala až k samému vrcholu návštěvy a dostala jsem se před paní doktorku..Během pár minut jsem jí vyklopila svůj smutný příběh, aby se neřeklo, tak si mě poslechla a závěr?
ONA: "Slečno, tohle není na antibiotika je to viróza, jaká jste pojišťovna?"
JÁ:"Revírní"
ONA: "Číslo?"
JÁ:"113"
ONA:"To není" (poznámka autorky: začlo to vypadat jako zajímavá hra, nemám paměť na čísla)
JÁ:" 213"
ONA:" Dobře, stejně cokoliv Vám pomůže, tak Vám pojišťovna neproplatí, něco Vám tady napíšu a to si kupte."
Myslím, že pro ilustraci to musíte vidět:
Vzala jsem si tedy svůj nákupní seznam, zaplatila jsem sestře 30kč, které si schovala do plastové kasičky tvaru srdíčka a šla jsem. V lékárně jsem obdržela dvacet tabletek a balení šumivého něčeho(10ks) v hodnotě 190kč a cítila jsem se hned zas o kus zdravá..
A tak se Tě ptám náš stvořiteli, takhle sis to opravdu představoval? Teď je mi dvacetpět a pokud mám chřipečku nebo angínku, tak mi tahle příhoda přijde veselá, ale co až mi bude opravdu zle? To mi teprve moje dvěstětřináctka pomůže?
Tento příběh má ale ještě jednu rovinu o které Vám chci říct..
V čekárně mezi těmi pár desítkami lidí byla i jedna nechvalně známá postavička z Poruby. Paní "houmlesačka", kterou znám od vidění. Paní má asi metr osmdesát a vždycky po mě strašně křičela, když mě potkala a já jí nechtěla darovat "cígaretku navíc"…Teď ve mně poprvé vzbudila něco jako smutek. Nevím, jestli se zapsala na seznam čekajících (čekala na jiného doktora než já, tak jsem měla jedinečnou příležitost to sledovat do konce), ale rozhodně byla poslední na řadě.
Na lavičce měla odloženy dvě apartní igelitky plné něčeho, sem tam si strčila do pusy bonbón, na sobě křiklavou bundu poslední popelnicový výkřik a pánské kalhoty a pořád chodila po čekárně. Nemocní - čekájící očividně špatně nesli její přítomnost a k její velké smůle to špatně nesla i sestra, která jí neustále říkala, že není na řadě. Co pět minut si paní vytáhla z kapsy hrst drobných a počítala (odvažuji se tipovat, že měla v dlani 30kč). Opačná půlka čekárny se vyprázdnila, a ona tam zůstala sama a neobsloužená..Není se co divit, že když se otevřely dveře a sestra kontrolovala stav, taxe zeptala: "Sestři, mohla bych už jít k panu doktorovi, hrozně mě ty nohy bolí." "Ne, pan doktor má plno, musíte čekat". Bum, dveře se zavřely a paní tam zůstala stát naproti a koukala na zavřené dveře a já i na tu dálku slyšela, co ona slyšela zpoza dveří zblízka: "Zas otravuje, dneska jí bolí nohy, minule to bylo něco jiného.." Paní tam ještě chvíli stála, pak udělala dvě kolečka chůze po čekárně, vytáhla si cigarety a šla se projít ven, a já byla na řadě tak, nevím, jak ten příběh skončil…
A tak se Tě ptám stvořiteli, máme - li se smířit s pásovou výrobou a nákupními seznamy za třicet korun, proč nemůže být v tomto konzumu obsloužen každý, jenž disponuje 30ti korunami bez ohledu na své sociální postavení, původ a vzhled?