Písek a beton

9. listopadu 2007 v 23:37 | sikk |  INSIDER archív 2007
Když jsem si včera ráno - ostatně jako každé ráno - sedla ke svému stolu, přemýšlela jsem nad tím, že mám kolem sebe až přespříliš osobních věcí. Až přespříliš věcí, které určitě nestihnu sbalit ve dvě odpoledne, až přijde jednou řada na mě… Jak si stihnu za dvě hodiny sbalit svůj stojánek na tužky a milión kancelářských potřeb, svého malého koníčka a malým žrádýlkem, nástěnku fotek, papučky, vyklidit tři šuplíky a ještě spoustu jiných věcí, zlikvidovat hromady papírů, předat funkci, rozloučit se… Jak to stihnu??? Nachystám si pro jistotu ještě dnes někde bokem "poamericku" papírovou krabici, abych nebyla tak zaskočena. Možná si i párkrát nacvičím "planý poplach"…
Za dob železné vlády nejmenovaného bývalého manažera na našem oddělení, jenž nás letos opustil a navrátil se zpět do vlasti, jsme často slýchávali pojem "our company". Slýcháváte -li to dennodenně, začne Vám připadat, že jste opravdu součástí něčeho, co společně s ostatními budujete. Že vším co děláte, pomáháte "našemu děťátku" dělat první krůčky, podporujete ho v jeho růstu a pomáháte , aby mohlo být v budoucnu veliké a silné. Překousnete spoustu věcí už pro ten občasný pocit, že za sebou přece jen něco zanecháte.
A pak k Vám jednoho dne děťátko přijde a řekne: "Běž, už Tě víc nepotřebuji." A to je moment, vážení přátelé, kdy se z děťátka stane spratek. A od takového spratka nemůžete dál vědět čeho se dočkáte.
Vzpomenu ještě jednu osobnost, která jednou vyřkla citát v němž šlo o rozdělení lidí na písek a beton. Písek se prosype a odnese ho vítr. A beton? Ten je pevný a zůstává.
Chci věnovat pomyslnou minutu ticha naší Esmeraldě, jenž byla a zůstane betonem už napořád, ať už bude její cesta dál vést kamkoliv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.